Jako bys jedla kámen

z knihovny...i když jsem se bála, zda to zvládnu číst ( v posledních letech těžká témata někdy nedávám...), vzala jsem ji domů a šla do toho. Konflikt v Juoslávii se odehrával během mého dospívání v 90.tkách... Tehdy se mluvilo o těch zvěrstvech a hrůzách ale dítě to pojímá tak nějak jako jednu velkou katastrofu, bez dalšího vhledu, a Jugslávie je pro něj mýtická země vzdálená hodně daleko... Pak rostu, jsem manželka, matka, a všechno dostává jiný pohled, jiný rozměr.. o co víc se sžívám a cítím se ženami na obou stranách..s ženami, které to odnášejí nejvíce....zbytečná , nepochopitelná krutost. Bolest a síla přeživších.. a a Srbi ? nevěřím, že jejich svědomí mlčí... A obdivuji antropoložku doktorku Ewu... i když pracuji ve zdravotnictví a setkávám se s různými nelehkými osudy, příběhy a smrtí, její práci bych dělat nemohla.. Každý máme své místo.. a díky ní snad naleznou duše mrtvých i živých aspoň trochu klidu... Bylo to vše nutné ? jsou všechny ty války a nekonečné násilí nutné ??? doporučuji všemi 10...nebylo by špatné k povinné četbě...

Tíživě smutné svědectví o jedné etapě bosenské historie. Kéž by se stala poučením pro ty, kdo se i dnes snaží rozvrátit jiné mnohonárodnostní země a kéž se jim to nikdy nepodaří.