Mytologie, kterou neznám, hodně věcí jsem si dohledávala a odpočívala tak u tohoto velmi hutného, ale skvělého textu.

"V útrobách štiky titěrné Kámen ve tmě nezměrné Ať skončí navždy zakletý" ..žít v příběhu, kde i lásku lze kouzlem odvolat, kde si nejste jisti tím, zda náhodou vaše matka není čarodějka a proč zrovna ona...to je hodně zajímavé. Autorka se pohybuje mezi žánry jako ryba ve vodě- líbí se mi to tajemno, detektivní zápletka i ta milostná stránka příběhu. Spousty vrstev a svérázný jazyk jsou spolehlivým nástrojem, jak naťuknout lidský život ze všech stran. Trochu mi vadilo, že všechny postavy mluví stejně- stejné výrazy. Vadilo mi to jen maličko, ale pokud matka a dcera mají stejný slovník, chtěla bych je znát. Myslím, že každá generace mluví maličko jinak: jiné výrazy, jiný proud slov. Ale třeba se pletu. Zato příběh je opravdu famózní, valí se na čtenáře a místy překvapí. Já nečtu z principu anotace, takže jsem byla několikrát opravdu překvapena. Líbí se mi realistická linka beznaděje dnešního světa i semínko naděje, které nakonec přeci jen vyklíčí. Není překvapení, že vyklíčí, spíše jak. Velmi uvěřitelný příběh, ačkoli se odehrává ve vybájeném světě. (Stylem psaní mi připomněla autorka skvělou knihu Paměť mojí babičce Petry Hůlové. I když srovnávat dvě autorky je podle mne drzost, ale nějak mi to opravdu vyplynulo, že je to takový Petřin styl...rebelující psaní...-si tomu v duchu říkám. Takový ten naoko nezúčastněný tón mladé generace. Ale příběh a hlas autorky s krásným jménem: Juhani je originální, líbí se mi.) Téma bylo trochu jako od Richarda Brautigana- trochu mi připomnělo svět v Melounovém cukru: revolta proti současnému životnímu stylu většiny lidí. Jen Juhani má samozřejmě aktuálnější hlas. Nedoporučuji číst naráz, nevychutnali byste si všechny vrstvy.