Jak přežít toxické rodiče

Některé kapitoly obsahují zajímavé podněty k zamyšlení. Domnívám se, že oběť zde nalezne spíše nástin toho, co ji čeká v terapii než, jak by si možná přála, recept na to, jak ze všeho ven. Ale i to považuji za cenné. Pro mě jako terapeuta je vždy lepší pracovat s klientem, který nemá nerealistická očekávání, že na jeho velké šrámy z dětství stačí 50 minutové sezení a bude šťastný nadosmrti. Zároven kniha poskytuje i jidtou míru tolik potřebné naděje. Některé právní postupy se v ČR liší, např. Je u nás obrovská míra zapojení Ospod a dalších státních institucí u soudu v otázce svěření péče o mladistvé, proto právní část se nás týká poněkud méně. Celkově je patrné kulturní zabarvení při uvádění velmi různorodých příkladů nepatřičného a naopak doporučeného jednání, ale pro těch pár silných vět v né rozhodně nelituji knihu přečíst jako inspiraci.

Většina rodičů dělala a dělá pro své děti to nejlepší, co může. Výchova se neobejde bez chyb, protože každý člověk je jiný, má jiné potřeby a někdy je těžké se naladit na stejnou vlnu a bez komunikace a pochopení to nelze. A pak jsou tu rodiče, které nechápu, proč mají děti?! O nich je pak tahle kniha. Je o MPN rodičích - manipulativně perverzně narcistických lidech. A doufám tedy, že se bavíme jen o okrajových případech. Tito rodiče jsou hodně toxičtí a využívají své děti jako nástroj k dosažení něčeho jiného, ubližují jim psychicky i fyzicky a působí jim velká traumata na celý život. Tihle rodiče by se měly jít rozhodně léčit a to pokud se nepletu, v knize nezaznělo. Napsaná je dost agresivně vůči těmto rodičů a já to chápu, ale přijde mi, že už to hraničí s psychickou nemocí a MPN rodiče rozhodně nejsou v pořádku. V knize se pak můžete dočíst, jak jejich vztah funguje a co by děti takových rodičů měly dělat. Doplněna je o příklady z praxe, ze kterých mrazí. Zklamala mě v tom, že se věnuje extrémnímu příkladu a také, že se v ní dost myšlenek opakovalo.