Já, Poutník

Audiokniha. Väčšinou som v svojich komentároch obsiahla, ale v tomto prípade budem stručná. Zopakujem len nápis z prebalu knihy: "Jediný thriller, který si letos musíte přečíst." Hlavou mi prolétla překvapivá myšlenka. Pod tlakem svého imaginárního řečnického výkonu mě náhle napadlo, proč v situaci, kdy všichni ostatní prchali, pachatelka hledala místo, kde by mohla zůstat. Řekněme, že existoval někdo, koho chtěla zavraždit, nikdy však nevěděla, jak to udělat, aby ji nechytili. Jen předpokládejme, že pracovala v jednom z Dvojčat a že se to ráno zpozdila. Řekněme, že neseděla za svým stolem, ale stála venku na ulici a dívala se, jak budovy hoří a padají. Pokud byli všichni její kolegové z práce mrtví, kdo mohl vědět, že přežila? Mohla prostě zmizet. Potřebovala jen najít místo, kde by se schovala, a postarat se, aby ji nikdy nikdo nepoznal. Pak mohla vraždu spáchat, kdykoli se jí zachtělo… Neexistuje koneckonců lepší alibi než být mrtvý, nemyslíte? Prvního listopadového úterý to sice nebylo žádné drtivé vítězství, ale Grosvenor, možná ten nejnepravděpodobnější kandidát v moderní americké politice, získal dostatek hlasů, aby byl zvolen. „Jsem jako Lyndon Johnson, jen bez atentátu,“ řekl přátelům těsně před inaugurací. Jedinou otázkou, na niž nikdo nedokázal odpovědět, otázkou, kterou jeho oponent během kampaně mnohokrát zdůraznil –, však zůstávalo, zda v sobě má James Balthazar Grosvenor dostatek oceli, potřebné k překonání nějaké opravdové krize. Teď jsme to my všichni, národ, svět i on sám, měli zjistit.

Po přečtení většiny recenzí jsem ke knize přistupovala trochu rozpačitě. Mám ráda thrillery, které odsýpají a mají spád. Zpočátku jsem měla problém se začíst, kniha tak do jedné třetiny je na thriller hodně popisná, nic moc spád. ale pak se příběh rozběhne a ke konci už jsem se od knihy neodtrhla. Takže doporučuji vydržet.