Imogen, pochopitelně

KNIHA: Příběh o tom, že se člověk může poznávat celý život. Příběh o tom, že za nás nikdo nemůže rozhodovat, kým jsme. Do kdy se musíme rozhodnout o naší sexuální orientaci? Do kdy máme právo to změnit? A máme právo se mýlit? Je to kniha o křehkosti lidské duše. A samozřejmě o lásce a přátelství.

Celkový děj a většina postav se mi moc líbila. Problémy, kterým Imogen čelila, byly zachyceny opravdu dobře a dokonale jsem cítila její stres a úzkost téměř ze všeho. Nenáviděla jsem Gretchen! Měla tolik názorů (často opravdu špatných) a nikdy nikomu nedala ani trochu prostor, aby řekl alternativní názor nebo s ní nesouhlasil, a většinou nakonec opravdu zranila lidi, kteří měli být jejími přáteli. Její postava působila na papíře jako návnada na vztek a některé věci, které říkala konkrétně o Imogen, byly šílené a jsem ráda, že se jí Imogen konečně postavila. Milovala jsem Lili a zbytek skupiny přátel na vysoké, když Imogen zůstala na víkend, a to pro ni připadalo mnohem dospělejší, zvláště když si začala uvědomovat některé věci. Také jsem si zamilovala Tessu a její flirtování a věci se vyvíjely opravdu rychle, což se někdy zdálo jako vír emocí na horské dráze. Také se mi líbilo, jak se na některých stránkách zobrazovaly textové zprávy mezi postavami, což byla příjemná změna formátu. Celkově se mi tato kniha moc líbila a i když je určena spíše pro teenagery, má opravdu důležité poselství a je to roztomilý příběh.