Imago

Mladá guvernantka prijíma miesto v letohrádku Olivera Skrušinského, kde sa má starať o jeho dcéru Agátu. Tajomné sídlo ukryté v lesoch na samote však v sebe nesie viac otázok než odpovedí. Román sa odohráva v období prvej republiky a zaujme kultivovaným, dobovým jazykom aj postupným zoznamovaním sa hlavnej postavy s obyvateľmi domu a jeho skrytými tajomstvami. Hoci je kniha označovaná ako gotický horor, spočiatku pôsobí skôr ako tradičný román s dôrazom na každodennosť, vnútorné prežívanie a pochybnosti hlavnej hrdinky. Autorka výborne buduje atmosféru nepokoja, ktorú umocňuje zvláštny svet malej Agáty, tajomný bzukot v dome a nejasná neprítomnosť pani Skrušinskej. Napätie sa rozvíja pomaly a prirodzene, až sa príbeh preklopí do temnejšej roviny. Imágo pôsobí originálne, pútavo a na autorkinu prvotinu veľmi presvedčivo. Kniha osloví čitateľov, ktorí majú radi pomaly budovanú atmosféru, tajomné sídla a psychologicky ladené príbehy s historickým pozadím, skôr než rýchlu akciu. Viac v recenzii. Za knihu ďakujem vydavateľstvu Ikar.

252/2025 VE STÍNU ÚLU EVA WOLFENTHAL Nakl. ARGO Rok vydání 2025 240 stran Když vám někdo v anotaci napoví, že je zde jistá inspirace knihou Jana Eyrová, pojďme si říci, že to může mnohé vyzradit, pokud tento, třeba pro mě nesmrtelný a milovaný příběh, znáte, což jsme, doufám, všichni. Ale co tady se stalo na konci, tak to jsem nečekala. I když je fakt, že drobné náznaky zde asi byly. Ale stejně si myslím, že něco takového nemohlo nikoho napadnout, ani s tou nápovědou. Děj knihy se odehrává v Československu, někdy v období první republiky. Naše hlavní hrdinka přijíždí do Loučky, aby se zde ujala dívenky Agáty a stala se její vychovatelkou a učitelkou. Ta žije v poslední době pouze s otcem, architektem Oliverem Skrušinským v rozlehlém pánském sídle zvaném Letohrádek. A kde je matka? Prý na dlouhé dovolené... Musím říci, že ta podobnost se slavným románem je zde patrná, zároveň si ale troufám říci, že konec v jistém směru neodhadnete. Je to pomalé a poklidné vyprávění, které krásně reflektuje atmosféru dané doby, tady jsem to úplně viděla jako film pro pamětníky. Absence matky a do jisté míry snaha se tomuto tématu vyhýbat, dává čtenáři jasně najevo, že to asi nebude tak, jak je předkládáno veřejnosti. Určitá pasivita hlavní hrdinky, kdy v první části knihy všechno tak nějak přijímala a nepátrala, i když by pátrat měla, mě lehce vytáčela, ale předpokládám, že to byl asi i záměr. Každopádně, když se to potom všechno rozjelo, tak už se i naše hlavní postava trošku vzpamatovala a zapojila se do pátrání po pravdě, sem tam nám sice v těch nejvyhrocenějších situacích omdlela a díky tomu jsme se dozvěděli až zpětně, co se odehrálo, ale budiž, k té době to prostě patřilo . Pro mě to bylo velice zajímavé čtení, takový společenský román, který nám na posledních pár desítkách stran přejde až do hororu. A i když jsem v některých situacích byla možná lehce rozpačitá, tak v konečném součtu mě to opravdu velmi bavilo. Bylo to něco jiného, navíc se stopami a odkazy na mou milovanou Janičku Eyrovic a s koncem, který jsem nečekala. U čtení posledních stránek jsem se občas až otřepala hnusem, což není výtka, ale pochvala. Odnáším si z tohoto příběhu velmi zvláštní pocity, ale veskrze pozitivní, poněvadž to bylo něco jiného. Musím ji nacpat aspoň pár lidem ve svém okolí, ať to mám s kým probrat. (PROSINEC 2025)