Hvězdná hodina vrahů

Četla jsem pár starších Kohoutových knih a vadila mi jeho autorská manýra, okázalé převádění, kolik toho vím a jak to dokážu chytře napsat. V Hvězdné hodině vrahů mě nic takového nerušilo a čtenářský zážitek to byl, přes všechno násilí, rozhodně kladný. Je to detektivka s přesahem, žánrově svižná a místy trochu moc uměle spletená, rychle se dá vypozorovat, že když někdo sní o něčem hezkém, v dohledné době se mu stane neštěstí (takže překvapivé záměny postav překvapivé nejsou), ale v jiných ohledech z žánrového půdorysu vyrůstá hlubší a pestřejší literatura. Z hlavních postav Čechoslovák Morava a jeho žena ztělesňují detektivkově kladné hrdiny (tím zajímavější je Moravova závěrečná cesta do šedé zóny - byť by mě zajímalo, jestli se tím Kohout nepokusil omluvit svou osobní historii). Pražský Němec Buback a jeho partnerka naopak zosobňují nejednoznačnost historie a s tím závažnější část knihy. Zvlášť Grete je nevypočitatelná a chodící doklad touhy přežít všechny režimy za každou cenu, přesto se dá lidsky pochopit. Není to faktografický historický román, ale o duchu doby a paradoxech česko-německého soužití, rozštěpení odboje i o té titulní hvězdné hodině vrahů všech jazyků a politických doktrín vypovídá působivě, navíc čtivou zkratkou. Přestože na konci války byla národnost důležitější než kdy předtím, po dočtení zůstává pocit, že jde vždycky o člověka, o lidi, kteří se moc neliší a záleží na nich samých, co z nich bude.

Poprve jsem četla knihu jako e-knihu a současně je to i první kniha tohoto autora. I když se chystám na nějaké jeho další knihy, tuto bych si jistě nevybrala nebýt Čtenářské výzvy. Nemám ráda knihy z války a protektorátu a už vůbec ne knihy o sadistických vrazích, přesto nemůžu upřít autorovi, že mě dokázal zaujmout natolik, aby mě zajímalo, jak vše dopadne. Neupírám mu spisovatelské nadání, ale snad jiná jeho kniha bude bližší mému vkusu.