Hříšní světci

Hříšné světce musím ze svého čtenářského pohledu rozdělit na tři pomyslné části, abych byla schopná hodnocení: 1/3: Nemohla jsem se začíst, ale hodně mě zaujalo prostředí, postavy a celková atmosféra. Námět je hodně originální a tak jsem byla zvědavá, jak se příběh bude vyvíjet dál. Zatímco kapitoly s Naďou mě bavily moc, ty Serafinovy mě vyloženě nudily. Zdálo se mi však, že knížka má potenciál. 2/3: Hurá, romantická zápletka! Tohle u mě skoro každou knížku zachrání, pokud je ta love story dobře vystavěná. Tady se mi líbila mega moc, otázkou ale je, jestli to samo o sobě stačí. Druhá třetina se mi ale četla fakt dobře, dá se říct, že jsem děj hltala, příběh mě bavil celkově, nejen ta romantická linka (která tomu napomohla). 3/3: Přišel zvrat, který způsobil, že první dvě třetiny knihy okamžitě přestaly dávat smysl. Absolutně jsem nepobírala, o co tam komu jde, hodně tomu napomohly všudypřítomné intriky. Měla jsem dojem, že autorka to tak moc motala, až nás i sebe do toho zamotala. Omlouvám se všem chytřejším, ale já z poslední třetiny nepochopila ani zbla. Jakmile si autor začne upravovat děj tak, aby to vyústilo podle jeho představ, ale neřeší logickou naváznost příběhu, a když se dějová nit začne třepit, vyřeší to novou nití a navázáním uzlu, tak je to pro mě prosím pěkně slátanina. Možná si knížka ani ty 3* nezaslouží, já je dávám za tu druhou třetinu a povedenou romantickou linku :)

Někde jsem slyšela přirovnání k Medvědu a Slavíkovi. No tak to ani omylem. To že někam namrskáme slovanská božstva, vytvoříme nějaký artefakt a hrdinku ( bože hrdinka nemá z Vasjou vůbec nic společného) která s nimi promlouvá jako by se nechumelilo ještě neznamená vůbec nic. Kniha nemá atmosféru, je mdlá a ušitá horkou jehlou. Možná překlad něco zachraňuje ale i tak je to marné.