Hra králů

Kdo má v oblibě historické romány, rozhodně by mu neměla uniknout paní spisovatelka Rebecca Gablé a s ní tato knižní série. Úsměv Štěstěny, Strážci růže a Hra králů jsou pro mě dokonale napsané knižní bestsellery a věřím, že je objeví víc a víc čtenářů. A aby se tak mohlo stát, moc ráda k této knižní sérii píšu komentář. V knihách se seznámíme s fiktivním rodem Waringhamů, ale jsou v nich skutečné historické události. Tato knižní historická bible stejně jako předešlé díly, nám představuje nádherně sepsané dílo. Tentokrát se ocitneme v Londýně v roce 1455, kde se seznámíme s novým hrabětem Julianem z Waringhamu a prožijeme další historický příběh. Na konci knihy neschází chronologický přehled událostí od roku 1455 až do roku 1485. Rebecca Gablé je neobyčejná, skvělá spisovatelka a jsem moc ráda, že její tvorba mi neunikla.

Tak mám za sebou třetí díl Waringhamské série, jehož obsahem je známá Válka růží mezi dvěma větvemi Plantagenetského královského rodu, Yorky a Lancastery. Byla to opravdu válka krutá už z toho důvodu, že většina jejich účastníků byla spolu příbuzná, taky se jí říká válka bratranců. Jelikož mám tuto dobu a její události načtené už z čtyřdílné série Válka růží od autora Conn Igguldena tak mohu trochu porovnávat, myslím že Conn Iggulden se více klonil k novějšímu výkladu dějin, zatímco Rebecca Gablé na to více pohlížela spíše očima Willama Shakespeara, jako příklad uvedu například postavu posledního Yorka krále Richarda III. posledního Anglického krále který padl v bitvě. Shakespear z něj ve svém díle udělal hrbatou zrůdu a netvora a Rebecca Gablé se toho ve hře Králů drží, Conn Iggulden k němu byl mnohem shovívavější. A tak tomu bylo i u mnoha jiných postav. Iggulden má lepší popis válečných akcí a samotných bitev, což je u chlapa pochopitelnější, zatímco Rebecca Gablé je o něco lepší ve vykreslení postav a jejich příběhů, dává do toho více romantiky, to je zase pochopitelnější u ženy, oba jsou výborní spisovatelé, tak to vidím mezi oběma těmito velkoobjemovými díly na remízu.