Hotel času

Musela jsem odložit tři knihy, abych si vzpomněla, že mám tenhle skvost. Opět se omlouvám autorce za moje emoce, které v průběhu čtení dostávala Em už mě zná a ví. Tohle bylo geniální. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout. Tady každá postava opravdu žila. Před očima jsem měla plátno a poslední kapitoly jsem ani nedýchala. Jakože co tohle bylo? Rozsekala jsi mě na malé kousky a já se ještě teď skládám dohromady. Křičela jsem tu: uteč, dělej, ty idiote! Ach, tolik emocí... Miluju to! Tohle je opravdu kniha, ke které se ráda vrátím.

10 procent Mně se kniha nelíbila. To říkám narovinu, tak jak to je. Většinou i u knih, které se mi nelíbí, najdu za mě něco pozitivního, ale tady to musím škrábat jak špínu z pod nehtu, abych vůbec měla co pochválit. Tudíž začnu s klady. Ocenuji autorčin výběr žánru, tedy horor. U nás se jedná o stále velmi přehlížený a opomíjený směr. Kniha je nějakým zázrakem přeci jen čtivá, a člověka občas i zajímá co se bude dít dál, některé scény nesou záblesk zajímavosti ... třeba ta vykrádající Osvícení s oživenými přízraky na baru. Takových scén je tam, ale cirka tam 2 nebo tři. No a tím klady končí. Mně kniha prostě nesedla celkově. Uchopením příběhu, postavami, samotným psaním autorky. Příběh připomíná cvičení žáků základní nebo střední školy, kteří mají do hodin literatury napsat něco s hororovým námětem, a nenapadne je nic lepšího než si pustit pár hororů jako je Osvícení nebo Nezvratný osud, ty rozmixovat v mixéru otupené fantazie, pak tam přihodit pár rádoby tajných a dětsky nebezpečných přísad jako je třeba čilipaprička nebo gumimedvídci a pak to všechno s pompou naservírovat ostatním, kteří se z toho tak akorát víte co. Takový mám dojem z té knížky já. Je to mix všeho možného, což je důsledek toho, že to pak ztrácí vlastní identitu. Samozřejmě je přirozené, že v hororovém žánru se některé motivy pořád opakují nebo variují, s tím já problém nemám, spíš s tím jak s nimi pak další spisovatelé nakládají. Příběh je kostrbatý jak křivolaká cesta, a to se ještě nebavíme o dialozích. Neoriginalita je ten nejmenší problém, na příběhu mi vadí jak lacině a nepromyšleně je zpracovaný. Nefungují tu emoce mezi postavami. Chvílemi jsou jejich reakce neúměrné smrti jejich blízkých, jindy tam neustále melou o lásce jak kdyby byly nějaké přepjaté postavy v mexických telenovelách. Jejich chování a dialogy nejsou vůbec úměrné jejich věku, když už nepůsobí, že jsou o dost mladší, tak vypadají spíš jako jakési neukotvené figurky v čase ani prostoru, které mluví jako někdo kdo nikdy neexistoval. Na samotných postavách mi absolutně nezáleželo, na nikom z nich. Paradoxně mi jako nejzajímavější přišel Roman, který se sice choval jako totální sobec a zmetek, ale jeho chování aspon dávalo smysl a nějakým způsobem se vyvíjelo. Zbytek postav jsou jen lehce načrtnuté archetypy, které vyvolají kapku zájmu jen ve chvíli, kdy diskutují přeživší o tom, co si počnou až nebo jestli budou na svobodě, a jak se s tím co se jim přihodilo budou vyrovnávat. To mi přišlo jako docela potencionálně zajímavé téma. Jinak ovšem stupidita jejich chování nezná meze, ačkoli tu máme milovnici hororů a minimálně lidi dostatečně staré na nějaké logické uvažování a reagování na situace, tak se samozřejmě musí všichni rozdělovat, pustí jednoho samotného na záchod, holku co se chtěla před chvílí zabít nechají samotnou u rozbitého zrcadla, dva do krve rozhádané bývalé milence nechají jít spolu osamotě. Způsob zabíjení byl na úrovni krvavých slasherů, ale tady to působilo zbytečně mimo a nepatřičně a hlavně zbytečně. Ještě než měl člověk čas se rozkoukat z jednoho úmrtí, tak šup, bylo tam další atd. Nemělo to správné dramatické a emoční načasování. Historická linka, na kterou jsem se těšila nejvíc byla odbytá pár větami a naprosto neatmosferická, způsob jak se k ní postavy dopracovaly vůbec nesouvisel s nějakým objevováním, nebo zkoumáním, ale prostě jen tak, že jim ty informace byly naservírované vyloženě pod nos. Myslím si, že popsat tajemnou rodinnou minulost, není tak těžké, aby to muselo ve výsledku působit opět tak lacině a nezajímavě. No a konečný a asi největší problém je ve stylu psaní, které není dostatečné dle mě ani na prvotinu. Dům není popsán vyloženě špatně, ale celkově ani zdaleka nedosahuje jeho popis kvalit byt jen průměrných hororů. Největším problémem je ale autorčina tendence, nebo až nutkání, pořád opakovat jasné a samozřejmé. Přirovnala bych to k tomu, když v televizi dávají váš oblíbený film, ale je to ta verze pro nevidoucí, kde vám někdo neustále opakuje co postavy dělají, i když to vidíte. Dám příklad: Je tam scéna kdy jde Bobr na záchod a je popsána nějak takhle. Bobrovi se už opravdu chtělo. Cítil nutkavou potřebu se vymočit. Bobr potřeboval totiž na záchod. Potřeboval si dojít na záchod, aby si mohl ulevit. Už ta první věta by stačila k tomu, abychom si udělali představu, co a kam postava jde dělat, ale místo toho nám to autorka musí říct tak čtyřikrát. A přesně tímto způsobem je napsaná celá kniha....než aby nám autorka vztahy mezi postavami prokreslila a ukázala pomocí scén, tak nás o nich pořád jen slovně informuje. Například o tom, že R je youtuber a jaký vztah k němu mají ostatní - zase věta typu Jakub neměl R rád, vadilo mu jaká točí videa, podíval se na něj ošklivě, protože považoval videa za špatná. Proč autorka místo toho nenapíšu něco ve stylu, Jakub se ušklíbl pokaždé když slyšel mluvit o kanálu R...to nám přece jasně nastíní jaký asi může mít vztah. Nicméně autorčina volba některých slov mi přijde doted zarážející, například naprosté omílání slova oslavenkyně místo Nika, mi přišlo opravdu zvláštní. No a ten zmatený konec, který mi už vůbec nedával smysl, mě jenom ještě víc naštval, nepochopila jsem žádnou souvislost, která tam asi měla být...a celé mi to přišlo takové nedotažené, a hloupé. Tak to je můj názor. Na závěr jako poslední hřebíček do rakve bych jen dodala, že přirovnání této autorky k Darcy Coates neboli poněkud troufalé označení česká Darcy Coates je i přes můj rozporuplný vztah k Darcy, poněkud unáhlené a já sama bych v tom žádnou podobnost nebo relevanci teda určitě neviděla. Určitě jsou tu jiné české autorky, které by si tento titul královny novodobého hororu zasloužili mnohem víc.