Každý by měl občas nahlédnout do nitra vlastní duše a začít sám u sebe, než bude poukazovat na chyby druhých. Ve vztahu to bývá složitější, léta ubíhají, spoustu toho bereme jako samozřejmost a přestáváme komunikovat. To je myslím hlavní kámen úrazu, nikdo totiž do hlavy druhému nevidí... Autorka svým počinem dává nahlédnout do jednoho takového vztahu a pěkně ho rozebírá. Ač něco takového sama řešit nemusím, byl to zajímavý rozbor myšlenek a vnímání. Poučné:-) A ty hory k tomu, krásné knižní pozadí! "Nejde o nějaký boj, o překonávání, nýbrž o splynutí s přírodou. To se nám ale podaří jenom tehdy, když budeme hory respektovat a dodržovat jejich zákony. "Naslouchejte, dívejte se, vnímejte – a pochopíte.“ – Konečně jsem pochopila."

Naslouchejte, dívejte se, vnímejte - a pochopíte. Ale co je tedy reálné? to, co vidíte vy, nebo to, co vnímá moucha? Ani jeden z nás nevidí realitu. Realita vůbec neexistuje. Není pouze jediná realita, nýbrž nespočet, které existují vedle sebe. Je jich tolik, kolik je na této krásné planetě živých bytostí. Protože žádné dvě z nich nevidí, neslyší a necítí naprosto stejně. Některé věci existují, aniž bychom si to uvědomovali. Čím tišší jsme, tím více toho slyšíme. Lidé, kteří vůči sobě stojí v nějakém vztahu, tvoří systém. Nejmenší z nich tvoří dva lidé. Každá akce a reakce má přímý vliv na celý systém. Když něco změníte, dá se do pohybu i váš manžel. Sám od sebe. Jen tak může vzniknout něco nového, pozitivního. Vše, co tomu druhému vnucujeme, jen prohlubuje rozkol mezi námi. Pouze pokud si vzájemně poskytneme dostatek prostoru, můžeme jako pár s tím druhým, a díky tomu druhému, růst. Opět skvělé. Nebude na škodu si tuto knihu každý měsíc přečíst znovu. :)