Hordubal, Povětroň, Obyčejný život

Nepřestávám nad Karlem Čapkem žasnout, jak moderní a nadčasové dílo vytvořil téměř před sto lety a jak málo autorů by se mu mohlo dosud rovnat. Při četbě Karla Čapka si naplno uvědomuji, proč miluji knihy. Jsem úplně u vytržení, když se mohu dozvědět, jak přemýšlí a vnímá někdo tak inteligentní, nadaný a vzdělaný. Přímo se v tom koupu.

Jako celek se to hodnotí velice těžko, nicméně jestli musím, tak jedině naplno (takže vlastně snadné hodnocení... :-) ). Sice mě Povětroň a jeho zpracování ne úplně vtáhlo a stavím ho níže než zbylé dva příběhy, nicméně právě ty zbylé dva příběhy jsou za mě natolik skvostné, že by mi nestačilo zdejší hodnocení. Všechny tři části, hlavní ideje i styl jsou jasně čapkovské, jeho rukopis tam zkrátka cítíte. Samotný text je pak jako vždy bohatý, vytříbený a plný všeho. A pak samozřejmě samotný obsah, to je jednoduše nálož. U Hordubala mě dostalo strašně smutné zakončení, u Obyčejného života mi zase spadla pusa z té poněkud nečekané a hlavně neuvěřitelné a hluboké sondy. Jsem rozhodně rád, že tuto trilogii mám ve své knihovně.