Hluboké soutěsky

Četlo se dobře, něco mi přijde už se opakující v minulých knihách, ale OK.

Hluboké soutěsky jsou již třetím dílem série, ale dá se klidně číst i bez znalosti předchozích knih. Připravte se ale, že na vás autor vychrlí hromadu cizích jmen, která jsou těžko zapamatovatelná, střídá pohledy vyprávění a přeskakuje z přítomnosti do současnosti, aniž by to bylo v příběhu nějak odlišené. Celý příběh tak byl, alespoň pro mě, poněkud matoucí. Když k tomu přidám ještě fakt, že si všichni tykali i v případech, kdy se setkali poprvé, a některé dialogy byly vyloženě podivné, musím uznat, že se mi kniha četla docela špatně. Hodně dlouho jsem se nemohla vůbec začíst a dlouho jsem se neorientovala. Pokud ale máte rádi vyšetřování tajností a postupné odhalování minulosti a při tom úplně neholdujete akci a krveprolití, tak Hluboké soutěsky by mohly být pro vás tím správným čtením. Obzvláště pokud máte rádi hodně zamotané příběhy, protože zde se prolíná několik dějových linek. Samotný příběh má v některých částech i lehce mystický nádech a kromě vyšetřování se můžete těšit i na hlubší poznávání postav. Hlavními aktéry jsou zde Konrád, vyšetřovatel v důchodu, který se urputně snaží odhalit pravdu jak o případu zavražděné ženy, tak o smrti jeho vlastního otce, jenž nebyl zrovna svatoušek. Eygló mu s pátráním pomáhala, protože její otec byl kumpán Konrádova otce. Eygló byla zároveň i médium s napojením na spiritistický svět. Hluboké soutěsky mají rozhodně zajímavý námět, jen byla kniha na můj vkus poměrně nepřehledná a pravděpodobně bude chvíli trvat, než se v ní čtenář zorientuje. Islandská krimi se zajímavým námětem, ale poněkud zamotaným zpracováním. Vhodná pro ty, kteří netrvají na akci, ani prolité krvi a zajímá je minulost hlavních postav.