Hluboká tajemství

Moc se mi líbí romány s legendami se špetkou mystična a magična. Z tohoto románu se krom toho všeho vyklubalo ke konci drama s thrillerem. Je to zvláštní kniha, která nesedne každému, ale já si ji užila. Za mne doporučuji

,,Chceš vědět, jak ta knížka končí?”Zeptá se. ,,To by mi zkazilo překvapení.” Odpovím. Cole na mě upře svoje kouřově šedé oči. ,, Co když tě rozesmutní?” ,,Ja bych si raději dala načas s hledáním všech těch krásných věcí, které se dějí cestou, než se obávala konce. Ty ne?” Usměju se na Cola a on na mě ,,Vlastně ano, teď když ses o tom zmínila.” Dlouho jsem přemýšlela, jak začít… ale věc, co mě k téhle knížce pořád napadala, bylo zamotaný klubko. :D Tahle celá knížka je jedno zamotané klubko, které, když už skoro rozmotáš, objeví se další uzlík, který nedává vůbec smysl, jak se tam mohl objevit, a takhle rozplétáte klubko až úplně do konce, až vám žádný uzlík nezbyde a vy si najednou říkáte, že by stačilo povolit jeden uzlík a klubko by se rozmotalo samo. :D Tím, že jsem už četla předchozí autorčinu knížku, jsem věděla, co mám čekat, ale stejně mě svým psaním překvapila… Ale přece jenom tu byly ty stejný podobizny, které dělaly kouzelnou knížku takovou, jaká je: úžasné hlavní hrdiny, kteří byli tak trochu blázni, kouzelné místo s magickými prvky a především MOŘE. Hrozně se mi líbí, jak autorka vždy do své knížky nějak propojí i moře. Hraje tam vždy jen vedlejší podtón, ale vždy tam bylo a bylo skvělý. Celkově se mi asi o trochu víc líbila knížka Temné a kruté lži. Asi je k sobě budu dost přirovnávat, za to se omlouvám, ale jak už jsem říkala, hrozně mi ji připomínala. Něco jako že ty knížky byly sestry. Každá byla jiná, ale poselství a atmosféra byla stejná… Na rovinu – v téhle knížce byli o tolikkk sympatičtější lidi. Avril byla super hlavní hrdinka, která si toho dost prožila. Opravdový Cole s temnou minulostí, ale obrovským srdcem… no vlastně všichni byli tak opravdoví. A celá ta Whisper Cove atmosféra mi vždycky připomněla, jaké jsou letní tábory – teda no, až na to, že se na letních táborech většinou lidi neutápí. Nebo že vidíte v noci vždy před chatkou natrhané levandule… :D Ale ta atmosféra byla fakt skvělá – divadlo, moře a v podtónu písničky Close To You nebo Once in a While, co jsem si pouštěla k tomu. Ale zase na druhou stranu byla Avril trochu… no jak to říct… narušená. Tak jakože kdo by se divil… Být jejím rodičem, rozhodně bych ji nenechala jet na místo, kde málem umřela. Ale jakože obsese se zapalováním věcí mi přišla jakože věc, co by se měla řešit na nějakým nápravným táboře a ne na hereckým. Jakože chápala jsem ji, ale zapálit třeba celou tašku? No, vlastně jsem ji chápala spíš polovičně. Ale to jsem ještě nemluvili o králi narušenosti. Protože Cole? Tak toho jsem nechápala už vůbec. Každý musí někdy spát! Častokrát jsem se bála, co by ta dvojka mohla všechno vymyslet… Postupně jste rozmotávali klubko a najednou jste téměř u konce, no a… byla tu jedna věta, která mi pořád neseděla. Nenápadná věta, která by čtenáře nenapadla, ale někoho, kdo už četl předchozí knížku, rozhodně zarazila. De fakto kvůli jedné větě o zvonkohře jsem už v půlce knížky věděla, co se tak zhruba mohlo stát. Teda nakonec to dopadlo ještě o trochu hůř, než jsem si myslela. Jo, ten konec mě pěkně naštval, ale zároveň, když to tak shrnu, tak vlastně šlo o hodně silný příběh, který byl hrozně hezky vystižen – některé nevyřešené věci mají prostě zůstat nevyřešené… Samozřejmě tu máme spoustu magických jevů a nevysvětlených věcí, ale tak s tím se už musí u téhle autorkou počítat. :D P. S. Bylo až neuvěřitelný, že jim ta divadelní hra něco nepřipomínala – hvězdy, dva lidi, voda… :D Ráda bych vás poprosila, pokud jste si přečetli mojí recenzi, klikněte prosím na like ne z důvodu, že se vám to líbilo, ale abych věděla, že si někdo přečetl mojí recenzi. Moc mě to potěší a moc děkuji :)