Hledej mě mezi řádky

Zase jedna kniha, kterou jsem kvůli nesnesitelnosti hlavní postavy měla problém dočíst. V jedné chvíli má Leigh sebevědomí v záporných hodnotách, vzápětí je skálopevně přesvědčená, že právě ji si musí vybrat na stipendium. Myslí si, že je nejhloupější ze studentů (zřejmě to nebude jen pocit, milá Leigh), ale číst díla jiných, zavedených ("bílí heterosexuální básníci jsou přece fuj") básníků je pod její úroveň. A nedej bože, když se jí někdo odváží něco zkritizovat. Docela by mě zajímalo, jak se jí povedlo získat bakaláře z dějin anglické literatury, když zjevně vyhledává jen popkulturní texty. V práci jí strašně vadí, že ji omezuje ve svobodném rozletu, ale když má něco napsat sama za sebe, hrůza, musí se schovat za nějakou pózu nebo musí mít přesné mantinely. Docela by mě zajímalo, jak si představuje, že by se jako básnířka uživila. Fňuká, že kvůli práci nemá čas na psaní, ale když ten čas má, stejně vždycky něco zplichtí na poslední chvíli. Zlepšovat se zjevně nechce, každou poznámku k tvorbě vnímá jako útok na svoji osobnost. Vytáčelo mě, jak se v sedmadvaceti(!) hroutí z toho, že se její rodiče rozvádějí. Proboha, neměla by už mít nějaký vlastní život? On se fakt celý svět netočí jen kolem ní. Autorka naštěstí těch básní v knize moc neměla, protože po pravdě nestály za moc, takže se mi jen těžko přijímá teze, že by snad ty Leighiny měly být brilantní. Doufám, že v Americe ve skutečnosti nelze dosáhnout na plně hrazený magisterský titul tím, že budu dva roky každý týden psát jednu básničku a pak se budu nimrat v textech jiných. Samotnou Leigh docela přesně vystihují slova forma bez obsahu a William, který neví, co vlastně chce (a který má zjevně víc talentu, ale ne, on si strašně nevěří, protože Leigh je podle něj ta nejgeniálnější z geniálních, přestože vůbec nepíše upřímně sama za sebe), není o moc lepší. Než by si pořádně promluvili, radši si oba budou hrát na mučedníky. Nějaký děj v knížce spíš není než je, takže i těch 330 stran, což není tak moc, se mi zoufale táhlo. Ocenit se jistě dá, že Leigh vyhledala psychologickou pomoc a že tady nenajdeme žádné laciné sexuální scény, jinak ale pro mě kniha i přes zajímavý námět byla spíše ztráta času.

Tahle kniha je trochu oříšek, čekala jsem totiž od ní něco krapet jiného. Příběh to není špatný, je hezký, ale zkrátka.. není to úplně ono. Anotace zněla lákavě, čekala jsem i podle obálky milý romantický příběh plný romantických básniček, ale to jsem se sekla. Ano básně tu jsou, hojně je rozebírají, ale vzhledem k tomu, že nemám cítění k tomu hledat v nich něco víc, nějak mě to nezasáhlo. Leigh je hrdinka, která nemusí sednout všem, u mě je to tak půl na půl. Její chování hodně ovlivnil rozchod rodičů, je zatvrzelá. Chodí i k terapeutce. Přesto ji budete fandit. William zkráceně Will mi nejdřív připadal tak jako nemastně neslaně a celkově to není typ mužského hrdiny, ze kterého by se podlamovaly kolena. Nicméně je sympaťák, také se potýká s problémy týkající se rodiny, konkrétně s tátou neměl nejlepší vztah. Je velká škoda, že tu nebyl i jeho pohled, nahlédnutí do jeho mysli by bylo určitě fajn! Nejedná se tedy vyloženě o romantický příběh, ale je i o tom, jak je důležitá psychická pohoda. Což chválím. Líbilo se mi prostředí školy a bavila mě celá partička spisovatelů. Člověk by čekal, že budou zalezlí doma u psaní, ale opak je pravdou. Párty, výlety i zábava jede hezky ve velkém.