Hledám tátu Zn.: spěchá

První část mi přišla na osmileté dítě příliš dětinsky pojatá. Osmileté dítě doma mám a mohu říct, že uplynulo hodně vody od té doby, co moje ratolest v běžné větě použila takřka každé podstatné jméno v zdrobnělé podobě. Příběh jako takový je fajn - dost možná by mě nadchl, kdyby byla hlavní hrdinka pětiletá. Takhle to na mě působí spíš pitoreskně. Druhá část je mnohem lepší. Věčně protivná Justýna mi sice mnohdy lezla slušně na nervy, ale myslím, že právě to je doklad toho, že její pubertální období je vykreslené solidně. Puberťačku mám teda doma taky, ale tak drzá jako Justýna není ani zdaleka, doufám, že se do puberty tohoto kalibru ani nedostane :-) Ale každý si touto životní etapou projde jinak a ta Justýnina cesta mi přijde věrohodná. Knihu jsem četla mladší dceři a druhá část je pro ni ještě moc složitá. Otvírají se tu témata jako vztah k nevlastnímu rodiči, změny těla v pubertě, první lásky, první zkušenosti s alkoholem, vážná nemoc (rakovina), homosexualita. Navíc puboška Justýna nejde pro peprný výraz daleko. Pokud tedy chcete s dítětem (nebo dítě samo) zhltnout knihu komplet, doporučila bych ji tak od dvanácti let výš.

Mně se knížka hrozně líbila, obzvlášť první část. Roztomilá Justýna a její věčná nedorozumění mě velmi bavila a příjemně pohladila na duši. Druhá část už byla slabší, ale všichni stárneme. Nebyla špatná, jen prostě jiná. Jako celek je ale kniha super oddechovka, k níž se budu ráda vracet.