Kniha se mi líbila, autorka nezklamala, opět z vědeckého prostředí, hlavní hrdinové žádná ucha, což jsem ocenila. Hlavní hrdina Leví byl opět, jako hlavní hrdina v Hypotéze velký sympaťák a neměl chybu. Což, bohužel, nemůžu úplně říct o Bee, byla taky super, ale něco mi na ní nesedělo. Možná trochu přecitlivělá na vědkyni. Musím říct, že Hypotéza lásky mi přišla něžnější a líbila se mi víc. Ale rozhodně opět pohlazení na duši

Je to skoro stejné jako Hypotéza lásky. Což je jenom dobře, protože poprvé to fungovalo. Je to stejně suprové! Na začátku jsem se trochu bála, protože ta dvě nedorozumění byla jasná tak od stránky 4. Nemám ráda, když celou knížku víme, kde je problém a ti dva kolem toho chodí jako kolem horké kaše a pořád jim to nedochází. Tady z toho ale autorka dokázala hezky vybruslit. Četlo se to skvěle, dala jsem to na jeden zátah a úplně se do obou zamilovala. Chápala jsem Bee, proč nechce ani tu pitomou kočku a věděla jsem, že pro Leviho nebude problém ji nakonec přesvědčit - jejich vztah se vyvíjí bez dramat, intrik a nějakých křečovitých zápletek. U Ali Hazelwood mě baví, že dostanu svoji dávku nereálné přeslazené romantiky, kterou prostě potřebuju (musíme si přiznat, že Levi zkrátka neexistuje) a zároveň je znát, že to napsala chytrá ženská a že i chytré ženské (což jsme my čtenářky :-) ) tyhle pohádky potřebujou. Moc se mi líbil i překlad s parádními slovním hříčkami, ať už se týkaly koček nebo řešily hradBee hlavní hrdinky.