Historky z Tinderu 2 aneb Láska, sex a ten pravý nikde

Historky z Tinderu 1 a Svatební historky jsem dostala od kamarádky a oboje se mi líbily. Když loni o prázdninách vyšly Historky 2, doufala jsem, že budou od kamarádky pod stromečkem. A teprve když jsem se nyní ujistila, že fakt nebudou (s kamarádkou jsme se neviděly tak půl roku), šla jsem do nich sama. Zprvu jsem chtěla dát nižší hodnocení, protože pro mě knížka už neměla ten prvotní wow efekt a některé z historek jsem znala z úryvků zveřejňovaných na instagramu. Dospěla jsem ale k závěru, že by to ode mě vůči knize nebylo fér, protože kdybych ji neporovnávala s předchozími, tak bych jí ten plný počet hvězd napálila. V komentářích níže padla kritika, že už tak úplně nejde o historky z Tinderu. Ano, v tomhle je název, který se odkazuje na první knihu, zavádějící. Opět je to ale o vztazích, s humorem a nadsázkou, ale mnohdy s docela hlubokými pravdami. Jak dlouho mi třeba trvalo přijít na to, že jsem se zbytečně bála vzít si na sebe nějaké oblečení, aby mě někdo nehodnotil, protože tohle je pravda: Všem je úplně jedno, co máte na sobě, každý řeší jen sebe a svoje mindráky. Žluté stránky s bílým písmem mi až tolik nevadily, ale možná proto, že jsem knihu četla v obýváku, a ne venku za plného slunečního jasu. Jinak mě grafická úprava nijak nepohoršovala a vsuvky v podobě křížovky, rozličného binga (Výměna manželek je skvělá!), hlášek, tipů a rad či (mnohdy naprosto nekorektních) vtipů hodně bavily. A bavily mě i Luciiny historky, ať je zažila ona sama nebo se staly někomu jinému, a u některých hlášek nebo point jsem se smála nahlas, což – jak jsem už mockrát zmiňovala – úplně často nedělám, protože se hlasitě směju uvnitř. Navzdory nadsázce i humoru, z knihy na mě přesto dýchlo i trochu smutku. Nevím, nakolik si Lucie přeje mít pro Charlotte tatínka, ale já bych jí přála, aby toho pravého potkala a aby se s ním nenudila, tak jako on se jistě nebude nudit s ní a její dcerou. Moc ráda bych si přečetla i nějaké Rodinné historky, protože to určitě bude hukot. Nevěřím, že něco tak prostého jako partnerský happyend by takový živel, jakým LM je, dokázalo zastavit, aby nadále nežila naplno a s nadhledem a humorem sobě vlastním neglosovala dál. A než Lucie potká svého osudového muže, ať se klidně ozve a můžeme spolu zajít na kávu (čti: víno) a hodit řeč, věřím, že se u toho obě hodně nahlas a upřímně nasmějeme. Jen tedy musím uvést na pravou míru jedinou věc: želvy Ninja jsme byli já a moji tři spolužáci na ZŠ U Soudu (já byla Raffael)!

Více zábavné než první díl. Mám jen dvě poznámky k autorce - Dalí nebyl impresionista ale surrealista a Černý rytíř v montypythonovském vydání není ze Smyslu života, ale ze Svatého grálu. A pak ještě jednu zcela zásadní výhradu k vydavateli. Bílé písmo na oranžovém pozadí opravdu nebyl dobrý nápad,.