Historie Duny: Služebnický džihád

Po prvních cca 40-80 stránkách jsem měl sto chutí knihu zahodit s pocitem "to jsem zase spolknul hada, že jsem si pořídil celou sérii". Děj se naštěstí slušně rozjel a začal být velmi zajímavý. Nebudu tu rozebírat jeho obsah, to by asi bylo zbytečné. Nehledejte v ní složité myšlenkové pochody Franka Herberta. Pokud je hledáte, patrně jste začali samotnou knihou Duna a skončili u Božského imperátora Duny. Kniha je dost popisná a přímočará, nemusíte si nic moc domýšlet. Jednoduché čtení, podle mého názoru dobře zfilmovatelné. Je dokonce možné, že přesně tohle celá série Duny potřebovala, aby byla stravitelná pro více čtenářů, kteří u původní série mohli cítit, že je moc "přeintelektuálněná". Rozjede se tu několik dějových linek, které se vzájemně prolínají. Xaver Harkonen je velmi, velmi, velmi kladný, až mě tím až "kaká", Vorien Atreides na mě zase působí jako namachrovaný týpek. Daleko více fandím Selimovi, ale kdo mě baví nejvíce je Norma Cenva. Té holce fandím. Škoda, že před touto historií ještě není jiná historie, např. jak došlo k ovládnutí Synchronizovaných planet Kymeky a následně robotickou všemyslí, jak došlo k mutacím a rozjetí duševních schopností na Rossaku, historie Tleilexu atd. atd. Ostatně k tomu je v úvodu velmi dobrý citát na téma "historii předchází jiná historie". Ano, v knize jsou určité nesrovnalosti a nelogičnosti, můžeme se jen domnívat, jak by k dílu přistoupil Frank Herbert a je vidět, že je roubována do takřka mystického světa Duny někdy až moc násilně a přímočaře. Přesto si myslím si, že Brian a Kevin odvedli docela dobrou práci.