Zajímavé a těžko čtivé

Závěrečný díl prequelové trilogie Duny ničím nepřekvapil, ale ani nijak výrazně nezklamal. Příběh pokračuje přesně v duchu a stylu předchozích knih. Líbilo se mi zpracování závěrečné bitvy o Corrin. Přestože zejména vesmírná bitva mohla být detailněji popsána, napětí se dařilo gradovat celkem dobře a zakončení hlavní dějové linky džihádu bylo celkem uspokojivé. Velmi dobře napsanou postavou skrze celou trilogii je Erasmus, ten dokázal vyvolat opravdu celou škálu pocitů a myšlenek. Ideje a koncepty jsou i zde stále tou silnější stránkou, ale začíná být cítit, že jsou trochu recyklované z předchozích dílů. Za hlavní negativum tady považuji zejména fakt, že kniha se snaží uzavřít příliš mnoho linií z předchozích dílů a navíc ještě začíná i linky nové. Autoři si tady ukousli příliš velké sousto a většina dějových linií byla uzavřena příliš rychle nebo příliš předvídatelně. Celé části s kultovními fanatiky mi připadali úplně zbytečné a Rossak nebo kymekové měli daleko méně prostoru, než by si zasloužili. Stejně jako v předchozích knihách i postavy jsou z větší části zcela jednodimenzionální a ploché. Celkově hodnotím tuto knihu jako slabší, než Křížovou výpravu strojů, ale o chlup lepší, než Služebnický džihád. Kdyby nešlo o poslední díl série, kde je očekávání vždy vyšší, dal bych asi čtyři, ale opravdu hodně toho bylo odfláknuto a zjednodušeno, takže jsou to jen silné 3. Každopádně jako celek jsem si Historii Duny docela užil, ačkoliv určitě nejde o to nejlepší, co žánr nabízí. Na první Dunu to ani omylem nemá, ale s dalšími pokračováními původní série se to může v pohodě měřit a většinu dílů i překonává.