Na Hester jsem se těšila od chvíle, kdy jsem ji uviděla v edičním plánu nakladatelství Ikar. Přestože jsem Šarlatové písmeno zatím nečetla, zajímal mě příběh, z něhož Hawthorne mohl čerpat inspiraci. Malinké zklamání jsem cítila jen při zjištění, že Isobel Gambleová je stoprocentně fiktivní postava. Autorka však sepsala knihu tak nádhernou, kouzelnou a propracovanou, že jsem tuhle drobnost ráda vypustila! Hester měla celou dobu specificky tajemnou atmosféru, kterou u gotických románů tolik miluju. Prolíná se tu hned několik závažných témat - nejen prosazování ženy v typicky mužském světě 19. století, ale také hony na čarodějnice nebo otroctví. Zejména čarodějnické procesy mě doslova strhly. S Isobel jsem od začátku sympatizovala. Se zaujetím jsem sledovala její vývoj od děvčátka vyrůstajícího ve Skotsku, přes křehkou mladou dívku až k samostatné, neohrožené zralé ženě. Moc jsem si užívala překrásné popisy vyšívání a synestezie, již považuji za další přidanou hodnotu úchvatného díla. Je vidět, že autorka pečlivě studovala fakta a pohrála si s každým detailem. Také paní překladatelka odvedla skvělou práci. Podle mě může román směle konkurovat Hawthorneovu Šarlatovému písmenu, protože je skutečně výjimečný. Díky úžasné atmosféře, silné Isobel a dalším postavám si udržel moje pozornost i tehdy, kdy se toho příliš nedělo. Laurie Albanese do něj vložila nezaměnitelné kouzlo, jemuž jsem se s radostí odevzdala. :-)

Já nemám co vytknout, kniha se mě dotkla více, než jsem čekala. Jsem neskutečně moc ráda, že jsem neodolala, když si mě kniha k sobě volala a dala jsem jí šanci, i přes jisté počáteční obavy. Nejednalo se o žádnou vykrádačku slavného díla, bylo to úplně jiné, ale přesto nádherné. Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků