Hester

Do téhle knihy jsem se pouštěla s radostí a očekáváním zajímavého silného historického příběhu. Ale přiznám se, že moje očekávání byla možná dost mylná, protože tohle mi prostě nesedlo. Mít za jednu z postav reálného spisovatele (N. Hawthorne) a ještě tu vnímat určité propojení s jeho dílem (Šarlatové písmeno), to mi přišlo prostě lákavé a zajímavé. A i ta anotace zněla docela zajímavě. Nevím, co přesně jsem od knihy čekala, ale ten příběh mi nabídl něco, co asi úplně můj šálek čaje - ten směr, kam se to vydávalo, nebyl tím, co jsem zrovna čekala. Ale asi je to ve výsledku můj problém a chybný úsudek při výběru, takže to úplně nekladu za vinu knize nebo autorce. Ale musím autorce dát k dobru, že umí velmi přesvědčivě vykreslovat postavy, a vlastně i to, že píše čtivě. Ta první půlka mne do sebe docela vtáhla, čte se to vlastně dobře. Takže akorát to, že já čekala obsahem něco jiného - to je můj problém. No, bohužel nedokážu hodnotit lépe než 2 hvězdami, jednoduše mi ta kniha neseděla. Ale neznamená to, že je kniha špatná - pokud vás láká, zkuste ji. Tady jsem akorát prostě já sáhla vedle.

Na Hester jsem se těšila od chvíle, kdy jsem ji uviděla v edičním plánu nakladatelství Ikar. Přestože jsem Šarlatové písmeno zatím nečetla, zajímal mě příběh, z něhož Hawthorne mohl čerpat inspiraci. Malinké zklamání jsem cítila jen při zjištění, že Isobel Gambleová je stoprocentně fiktivní postava. Autorka však sepsala knihu tak nádhernou, kouzelnou a propracovanou, že jsem tuhle drobnost ráda vypustila! Hester měla celou dobu specificky tajemnou atmosféru, kterou u gotických románů tolik miluju. Prolíná se tu hned několik závažných témat - nejen prosazování ženy v typicky mužském světě 19. století, ale také hony na čarodějnice nebo otroctví. Zejména čarodějnické procesy mě doslova strhly. S Isobel jsem od začátku sympatizovala. Se zaujetím jsem sledovala její vývoj od děvčátka vyrůstajícího ve Skotsku, přes křehkou mladou dívku až k samostatné, neohrožené zralé ženě. Moc jsem si užívala překrásné popisy vyšívání a synestezie, již považuji za další přidanou hodnotu úchvatného díla. Je vidět, že autorka pečlivě studovala fakta a pohrála si s každým detailem. Také paní překladatelka odvedla skvělou práci. Podle mě může román směle konkurovat Hawthorneovu Šarlatovému písmenu, protože je skutečně výjimečný. Díky úžasné atmosféře, silné Isobel a dalším postavám si udržel moje pozornost i tehdy, kdy se toho příliš nedělo. Laurie Albanese do něj vložila nezaměnitelné kouzlo, jemuž jsem se s radostí odevzdala. :-)