Helimadoe je posledním dokončeným románem Jaroslava Havlíčka, který byl napsán roku 1937, ale poprvé vydán až roku 1940. Název románu tvoří akronymická zkratka, složená z počátečních slabik jmen pěti dcer lékaře Hanzelína (Helena, Lidmila, Marie, Dorotka, Ema). Podle knižní předlohy natočil režisér Jaromil Jireš roku 1993 stejnojmenný film. Do Starých Hradů se přestěhuje úřednická měšťanská rodina; syn Emil vážně onemocní a přes nesouhlas matky se mu stane ošetřujícím lékařem podivín Hanzelín. Ten má 5 dcer, z nichž 4 zaměstnává namáhavými domácími i polními pracemi. Emil se u nich začne zastavovat častěji a častěji, neboť má strach o své zdraví a také se zamiloval do Emy, nejmladší z dcer. Poté, co však spatří žensky zralou Doru, se zamiluje do ní. Ta jím smýká, zahrává si s jeho city, a on zakouší hoře i slasti, o jakých se mu nesnilo. Je na ní závislý a nechá sebou zmítat. Pomůže jí, ač poměrně nerad, utéci s čerstvě ovdovělým iluzionistou Adalbertem Baldou. Poté je jeho otec přeložen do Jičína, kde hodnostně povýší na hejtmana a rodina navždy z města odjede. Už se tam nikdy nevrátí.