Některé životy jsou opravdu jak román, nebo jak se říká: nejlepší romány píše život sám. I když zde (jak jsem si ověřila v encyklopediích) byla některá fakta změněna do líbiva. Není to první kniha u které, přestože jsem si vědoma, že se jedná o beletrii, mi chyběl nějaký doslov a zmíněné prameny, ze kterých bylo čerpáno. Není to ještě ani rok, kdy jsem četla podobný román o jiné velké dámě kosmetického průmyslu - o Estée Lauderové a musím přiznat, že tato dáma mi byla lidsky o něco bližší.

Kniha je sestavena spíš jako kaleidoskop - střípky tu a tam poskládané. Ale vlastně až moc těch střípků bylo, respektive zbytečně dlouhá kniha. Helena Rubinstein je tu chvílemi vykreslena jako altruistická dáma, ale spíš to byla jen úspěšná podnikatelka, jak měla napsáno ve svých židovských genech. Jinak jsem ji vnímala spíš jako necitelnou osobu. Pobavilo mě, jak býváme v zajetí automatismu. Jak si jinak vysvětlit frázi - byl do své ženy beznadějně zamilován - když se jednalo o šťastné novomanžele?