Havraní král

Čtvrtý díl navazuje na třetí s menším časovým odstupem, ale děj pokračuje plynule a některé zásadní body nám kniha připomene. Od začátku se autorce daří držet příjemné tempo, buduje atmosféru nadcházející bouře, ve vzduchu je cítit ozon, čas běží pomalu a rychle zároveň. Postavy jsou skvěle napsané, v jedné chvíli staré i mladé, čas je smyčka. Autorka atmosféru a napětí natahuje až na hranici snesitelnosti, až si říkáte, že tohle už nemůže stihnout rozplést a uspokojivě zakončit. A pak přijde konec, který připomíná tahy štětcem impresionistického umělce – nádherné, dynamické, dechberoucí a znepokojivé. Jen nesmíte přijít blíž, protože pak dílo začne ztrácet půvab a uvidíte prosvítající plátno. Pokud chcete intenzivní pocit, atmosféru, magický realismus a vzletné metafory, budete nadšeni. Pokud dáváte přednost logickému rozuzlení, kde do sebe všechno přesně zapadne, budete nadšeni méně.

Blue Sargentová a Havraní spolek – Ronan, Adam i Noah – ví, že tenhle rok Richard Gansey III. zemře. A tak se ho pokouší zachránit, ale nakonec dochází k tomu, že opravdu musí najít dávného velšského krále Glendowera, který prý ve své hrobce jen spí, a tomu, kdo ho najde, splní přání. A tím bude záchrana Ganseyho života. (Za poskytnutí recenzního výtisku děkuju Albatros Media.) Blue bylo předpovězeno, že polibkem zabije svou pravou lásku – a vypadá to, že tou by mohl být právě Gansey. Navíc z magického lesa Borovodí někdo nebo něco odčerpává energii, takže umírá. A jelikož při tomhle dobrodružství nemusí zemřít jen Gansey, kterému je to předurčeno, ale všichni, tak je třeba jít s pravdou ven. V Havraním králi nechybí magie, tajemství, akce a nebezpečí, troška humoru a nenápadná romantika, ale ani smrt. Čas neplyne lineárně, ale v kruh. Sny, realita i noční můry se prolínají. Maggie Stiefvaterová i v závěrečném díle prohlubuje mnohovrstevnatý příběh, který dalece přesahuje pátrání po Glendowerovi a zároveň uzavírá všechny dějové linky. Jednotlivá vlákna se nečekaně proplétají a nechybí řada překvapivých odhalení a aha momentů, kdy vám dojde, jak pečlivě to má autorka od začátku promyšlené. Havraní král (stejně jako celá série) nepatří do žánru romantasy. Romantika se odehrává spíš mezi řádky, ale tentokrát jí je tu víc než v předchozích dílech (čtěte tak, že tu vůbec nějaká je). Způsob, jakým autorka vyřešila vztahy, byl před deseti lety originální a nečekaný, dneska už je to spíš klasika, ale i tak ho pořád miluju a pamatuju si, jak mě to před lety při prvním čtení překvapilo. Škoda, že nakladatelství sérii Havraní spolek řadí mezi young adult literaturu, kam patří jen podle věku hrdinů. Ti jsou ale staré duše v mladých tělech a nežijí životy a neřeší problémy běžných dospívajících. Takhle série patří mezi divnoknihy. Není to mainstream, styl je trochu poetický a čtenářsky ne úplně přístupný. Každý další díl je divnější než ten předchozí, takže Havraní král si v některých scénách a dialozích nezadá ani s absurdním dramatem. Tohle je série, kterou si buď zamilujete, nebo vás vůbec neosloví. Přiznám se, že miluju první a druhý díl (Havraní spolek a Zloději snů), protože později se v sérii objevuje spousta vedlejších linek – Greenmantle, Piper, Lumonier nebo i pan Šedý, které jsou dost neuvěřitelné a bizarní, že i na mě to chvílema bylo moc. Ale i tak série Havraní spolek patří mezi mé oblíbené a jsem neskutečně šťastná, že konečně vyšla celá v češtině! Maggie Stiefvater napsala i volně navazující trilogii o Ronanovi, kterou bych si taky ráda přečetla v češtině, ale něco mi říká, že se jejího vydání nedočkáme :(