Hausfrau

Z knihy mám hodně rozporuplné pocity, dokonce jsem ji i párkrát odložila, že ji nedočtu, nepřidal ani styl psání, několik dějových linek plus vsuvky sezení u psychiatričky během jedné kapitoly, za to ta jedna odebraná *. Ale....., nakonec jsem přečetla vyborný psychologický román. Anna mně nebyla vyloženě nesympatická, každý se může ocitnout v situaci, že ač má kolem sebe blízké lidi a není sám, může se cítit osamělý. Nechápala jsem její postoj k (ne)řešení celé situace a tu pasivitu, něco se svým životem udělat. Není to jednoduche čtení, hodně jsem o knize přemýšlela, a je to smutné čtení.

"Znuděná žena je nebezpečná." ... v tomto případě nejvíce sama sobě a své rodině. Protože to, co Anna provádí, prostě nemůže dopadnout dobře. Podvádí, lže, nestará se o děti. Je nešťastná, osamělá, zoufalá a psychicky zlomená a proto hledá únik z reality. Na první pohled ta realita není špatná... Švýcarsko, Curych, bohatý manžel, hlídací tchyně, žádná práce, spousta volného času... ale nic není dokolnalé. Je v cizí, upjaté zemi, neumí řeč, manžela nezajímá, tchyně jí nesnáší, nemá pořádnou kamarádku a tak hledá útěchu v náručí milenců. Je to velmi surový psychologický román zpracovaný v několika dějových liniích, které se neustále proplétají. V polovině knihy jsem si říkala že už by se to konečně mohlo začít něco dít. Vydržte! Konec stojí za to a donutí vás k zamyšlení. "Náš život není nic jiného než příčina a následek. Záleží i na těch nejmenších rozhodnutích. Bůh nám naděluje dominové kameny, my je stavíme do řady a sklápíme. Nemůžeme ovlivnit, jaké dostaneme, ale je jen na nás, jak uspořádáme to, co máme. A taky záleží jen na nás, jestli začneme znovu, když se nám všechno zhroutí."