Hamnet

Popravdě řečeno mě román Hamnet zklamal. Možná za to mohou má vysoká očekávání ohledně Shakespeara, který zde hrál až druhořadou roli. Kniha je prezentována jako "emočně hluboká", ale já tu hloubku jaksi nepocítila. Květnatý popisný jazyk a příliš rozvláčné tempo vyprávění mě od postav spíše vzdalovaly. Ani na mě nijak nedýchla atmosféra alžbětinské Anglie. Musím ovšem přiznat, že druhá část se mi četla podstatně lépe než první. Možná jsem se konečně pořádně začetla? Docela mě zklamal i fakt, že k zásadní události (Hamnetově smrti) došlo teprve sto stran před koncem. Zároveň knížku nechci pouze hanobit. Například na mě hodně zapůsobilo silné zobrazení bolesti ze ztráty syna a toho, jak se s ní celá rodina vyrovnávala. Tady jsem naopak pomalé vyprávění ocenila. Nebo se mi líbilo vskutku geniální putování blechy z Alexandrie do Anglie. Na jedné straně mi sice vadilo, že román těží z Hamnetova jména a jeho spojení se slavným dramatikem, ale na druhé považuji za výborný nápad soustředit pozornost na Agnes. Oceňuji, že jí autorka dala hlas a ztvárnila ji jako neobyčejnou, životem zkoušenou ženu. O Shakespearově rodinném životě ve Stratfordu není známo mnoho, tudíž mohla naplno popustit uzdu svojí fantazie. Myslela jsem, že Hamnet bude u mě nesporně jednou z nejlepších knih letošního roku, ale jeho úžasný potenciál bohužel zůstal nenaplněn. Jsem zvědavá na filmové zpracování.

Nechal som si trošku času ´odležať´ si to, nechať v sebe doznieť všetky emočné rollercoastery, ktoré som zažíval počas čítania a zároveň aj pod vplyvom filmu, ktorý som videl dokonca skôr ako som čítal knihu - to skrátka vo mne pekne pulzovalo a rezonovalo.. Ja neviem. Je teraz veľký hype, takže sa môže zdať, že máme oči trošku akoby v takej ´nadšenej hmle´ - avšak, nie - za seba poviem, že kniha ma dostala, spôsobila, že mi z očí tiekli slzy ako hrachy, a boli veľké ako hrochy - a je to proste silné.. A ja neviem, môže byť, že sú aj lepšie literárne diela, lepšie natočené filmové snímky - možno menej pátosu, menej útokov na emócie a blablabla.. - ale tu je strašne veľa duše a srdca a hej - srdcabôlu - a to je dôležité.. to uvedomenie, že nič na svete netrvá večne, že sme tu všetci vlastne len na chvíľu a tak, niekedy riešime somariny a život sa nepýta a nedáva nám nekonečno času. Preto je fajn si prečítať niečo takéto, a popri tom si opäť raz uvedomiť, že život je ´tu a teraz´ - tak bežte a objímite svoje deti, vnúčatá, ľudí na ktorých vám záleží a najmä ktorým záleží na nás.. Dávam 10 z 10 Hamletovských ,,byť či nebyť´´ - pretože...kto mi odpovie?