Hadovo dílo

"Nepřátelé dědice, pozor! Teď je řada na vás, vy mudl..." ne pardon, tohle je zas dílo jiného hada. V knize Normana Jangota tentokrát budou obětmi naopak ti z nejvyšších společenských vrstev, zbohatlická smetánka. Žádná škoda, řekli byste si v duchu pravé francouzské revoluce, nicméně i takovéto případy je třeba vyšetřit a tak se jich chopí právě Pythoni s nadlidskými schopnostmi. Cením, že se autor pokusil o originální a netradiční knihu, jak svým způsobem vyprávění, tak zasazením. Moc se mi líbil tzv. Tkalcův deník , který nás v knize provázel vývojem jednotlivých událostí po apokalytické katastrofě. Jak už ostatně ukázal sci-fi román Problém tří těles, i poměrně "hardcore" fyzika dokáže být zábavná a čtivá. Tam bych asi hledal i hlavní cílovou skupinu, které bych Hadovo dílo doporučil. Pro takové nenáročné a běžné čtenáře detektivek mám obavy, že ta ne-vědecká část zápletky nebude sama o sobě dostatečně zajímavá. Hlavní záporák byl taky takový nemastný neslaný...no co si budeme, byli to prostě všichni francouzi Shrnuto podtrženo, klady a nedostatky se mi nakonec vyvážily k takovému průměru. Možná bych to vnímal podstatně lépe, kdyby se z knihy sesekalo nějakých 200 stran. I tak to bylo zajímavé, když chce člověk už trochu vybočit ze svého běžného stylu.

Za recenzní výtisk v rámci spolupráce děkuji nakladatelství Beta-Dobrovský Když jsem tuhle knížku objevila v edičáku, moc dlouho jsem nad ní nepřemýšlela, protože: miluju krimi, zbožňuju dystopie, co víc si tedy přát, než kombinaci obou žánrů! Hadovo dílo je dystopický román s kriminální linkou, který mě naprosto uhranul. I když by někoho mohl malinko vystrašit počet stran, není třeba se toho bát. Je to neuvěřitelné čtivé, originální a pokud vás to chytí stejně jako mne, stává se z toho neodložitelná „závislost“. Příběh se může zdát zprvu takový podivný a z některých věcí může jít jednomu „hlava kolem“, ale postupem času čtenář chápe víc a víc. Hodně tomu všemu napomáhají výňatky z deníku Tkalce, které tu plní jistou informační linku – už na prvních stránkách nám pohají vysvětlit kdy se změnil svět, postupně přichází i vysvětlení dalších faktů a událostí. Stejně jako jiné dystopie nám i tahle kniha ukazuje, jak by lidstvo, které je prostě nenasytné a chce vědět stále víc o úplně všem, mohlo dopadnout. U zrodu celé téhle katastrofy je člověk, který však i přes obrovské změny zůstává v jádru stejný. Jeho cílem je přežít, vytěžit z každé situace co nejvíc pro sebe, zároveň si zachovává pud sebeobrany a rád si přiživí touhu po pomstě. Chtěla bych říct, že jsem byla knihou uchvácena, ale myslím si, že mnohem výstižnější je říct, že jsem se do ní fakt zažrala. I když jsem ne vždycky hned chápala, co se mi to před očima děje, odmítala jsem od toho odejít, protože jsem prostě potřebovala vědět víc. Ne všechny postavy jsem si oblíbila, stejně tak pro někoho mohou být i nedostatečně vykreslené, ale to „čert vem“. Hadovo dílo se rozhodně zařadí mezi to nejlepší, co jsem letos četla. Pokud máte rádi originální příběhy, které vám lehce zamotají hlavu, pak mohu říct jediné: Nebojte se toho a pojďte poznat tak trochu jinou Francii...