Marie odjíždí v roce 1997 do Honkongu za prací. Zažíváme s ní tak pocity z nového prostředí, z jiného chování lidí v Číně. Je zde vidět jak má každý stát svou mentalitu a chování, zažité zvyky a “Gwailou “ cizinci přistěhované za prací se s tím musí vypořádat. Nejde jen tak o odlišnou krajinu, ale i o vypořádání se s tím, jak tam bydlí, žijou. Marii se to celkem daří, získává podnájem malé garsonky. V práci si lidmi celkem rozumí, přesto se jí stýská po domově a po příteli Tomášovi. Zažíváme spolu s ní různé zážitky při cestování, několikrát je její příběh dramatický, cítíme spolu s ní strach, bolest, vypětí, lásku, naději. Zajímavé bylo pozorovat rozličnosti Čechy versus Čína. Mobily např u nás jen pár lidí, v Číně téměř každý a volání všude na veřejnosti. Líbilo se mi přátelství, které shodou okolností získala ve starém pánovi, který vaří pro bohatého podnikatele, který se s Marií seznámil první. S kuchařem tak poznáváme nová jídla, které vaří v Číně a Marie zase ukazuje recepty z Moravy. S popisem jídla se setkáváme i když navštěvuje restaurace. Mnohdy jsem se musela jejím pocitům z jídla smát. Kniha se čte dobře a doporučila bych ji všem, kteří se chtějí dozvědět něco nového o jiné kultuře a sami necestují. Dozvědí se tak spoustu nových informací. Konec byl pro mě trochu překvapení.

Velice zdařilý cestopisný román přenese čtenáře do vzdáleného Hongkongu devadesátých let minulého století. Do této destinace se z rodné Moravy vydává za prací hlavní hrdinka Marie. Její pobyt v naprosto odlišném kulturním i společenském prostředí jí přináší celou řadu veselých, dobrodružných, ale bohužel i tragických příhod a událostí. Tento z velké části autobiografický příběh rozhodně doporučuji k přečtení nejen všem milovníkům exotických dálek.