Google poezie

„Teda, to muselo dát příšernou práci. Přitom taková blbost, co?“ :o) Tahle hláška bylo to první, co mě napadlo. Ne že by dalo nějakou extra práci ty básně vytvořit, o to se koneckonců postarala technika. Ale ne všechno, co z našeptávače vypadne, je hodno nazývat poezií. A vybrat z toho obrovského množství to, co za něco stojí, a výstižným nadpisem, který dá zdánlivě nahodilým a často nesourodým útržkům vět úplně jiný rozměr, to povýšit na poezii, opravdu muselo dát práci. BUDOUCNOST až mi až mi jednou nezavoláš až mi tváře zcela zblednou až mi čas řekne stůj až mi bude tak sto deset přijde bůh a zmáčkne reset Kromě samotných básniček, většinou vtipných a často lehce nekorektních, je pěkná i předmluva a na konci moc hezký rozhovor se zakladatelem tohoto konceptu. „Ta nejlepší google poezie nám může hodně prozradit ‒ je to záznam toho, o čem lidé přemýšlí, když si myslí, že se nikdo nedívá.“ Doporučuji všem milovníkům nejen slovních hříček a alternativní poezie, ale také všem, kteří dokážou ocenit vtip, i hračičkům, kteří se možná nechají inspirovat. :o)

Začalo to prostě otázkou: „A proč vlastně někdo dělá takovou knihu?“ a odpovědí „To neřeš, je to poezie, u té se neptá proč vzniká.“ I takhle se kniha dostane domů a následně baví rodinu i přátele. Kdybych měla reklamní agenturu hrdě bych tyto básně tiskla na hrnky i trička. Kam se hrabou meme obrázky, milované i nenáviděné. Nikdy jsem poezii nečetla, neměla ji ráda, ale tohle mě baví. Často se k ní i vracím, protože si na něco vzpomenu a musím do ní nahlédnout. Myslím si, že je to optimální kniha, dárek pro milovníka humoru, co nemá obavy ze světa technologií. Technologie jsou všude kolem nás, ale člověk má zatím stále to poslední slovo.