Gabrielovo inferno

'Jizvy nikdy nezmizí. Jizvy se mohou zahojit a můžeme na ně časem zapomenout, ale jsou trvalé.' Nikdy som túto sériu nedočítala celú a vôbec si nepamätám dôvod... Ale pamätám si, že v čase, keď vyšla, bola veľkým ošiaľom :) 'Gabrielovo Inferno' je napísané takým posvätným, takmer až nadpozemským štýlom a ja som si to uvedomila až po tých 13 rokoch, kedy som sa ku Gabrielovi a Julianne opäť vrátila ;) Vytáhl z peněženky pracovní vizitku, vzal své plnicí pero Montblanc a pomalu odšrouboval víčko. "Lidi ještě pořád používají tahle pera, nebo to dělají jenom středověcí historikové?" naklonila se k němu zvědavě. "Překvapuje mě, že nepoužíváš brk." Gabriel se zamračil. "To je Meisterstück 149," řekl, jako by to mělo něco znamenat.

Profesor a studentka? Zajímavá myšlenka na příběh. Dost mě zajímalo, jak bude kniha napsaná, ale když jsem knihu dočetla, tak mě nadšení opustilo. Prostě... néééé. Sice to opravdu bylo profesor a studentka, ale hlavní hrdinka neoblíbená, panna. A hlavní hrdina se často choval jako namyšlený, sobecký kretén. Navíc ta minulost hlavního hrdiny... vojet každou holku, pak jednu zbouchnout, ale při tom udržovat vztah s jinýma, závislost na alkoholu, kofeinu a kokainu, při tom byl taky adoptovaný a navíc to, že byl mazlíček... bylo toho opravdu moc. A nakonec se stal úžasným profesorem a navíc bohatým... nevím. Taky mi přišlo zbytečný, aby byla kniha takhle dlouhá, protože se to zbytečně táhlo. Ale jsem zvědavá na další díl.