Fraktální šum

Tady půjdu proti davu. Mně se líbilo o moc více než Spát v moři hvězd. Zajímavý námět a zpracování, přestože vcelku jednoduchý děj a jen málo postav, vše bylo propracované do hloubky a zaměřeno více na pocity a úvahy jednotlivých aktérů. Narazila jsem i na několik zajímavých myšlenek.

Knížka se mi moc líbila. A velice mě překvapila. Nebylo to o mimozemšťanech ani o nějakých super technologiích, ale vlastně o lidské povaze, o vyrovnávání se se ztrátou. O tom, co je v životě tak nějak důležité a o naději. A také o tom, jak křehká je lidská psychika a může se v drsných podmínkách rozbít a napáchat velké škody. Mrzí mě, že má kniha tak nízké hodnocení. Při čtení jsem si udělala hromadu výpisků vět, které mě nějakým způsobem oslovily. Nicméně kdybych měla vybrat jednu, která podle mě vystihuje i tuto knihu, je to toto: "Naděje... naděje je to, co nás udržuje naživu, když všechno ostatní selže."