Foukneš do pěny

Přiznám se, že jsem nejprve knihu po pár stránkách odložila. Nedokázala jsem se do ní vůbec začíst, vyprávění mi přišlo značně chaotické, neuspořádané a nesrozumitelné... Po přečtení několika recenzí jsem však pochopila, že až v průběhu četby do sebe začne vše zapadat a že to, co se nám původně jevilo jako naprosto iracionální, bude po kousíčkách vysvětleno a vyjasněno. Dala jsem tedy knize ještě jednu šanci a nelituji... Po druhém začtení jsem se lépe zorientovala a začala chápat všechny souvislosti. A musím říct, že mě nakonec právě ono skládání kousíčků a nejrůznějších střípků v jeden celek nesmírně bavilo a měla jsem radost, že mi vše začalo dávat smysl. Je pravda, že postavy tentokrát nebyly příliš sympatické, ale nemohu říct, že by mi to nějak zvlášť vadilo. I v běžném životě se přeci potkáváme s lidmi, ke kterým nechováme zrovna největší sympatie a pochopení, tak proč bychom o nich nemohli psát a číst? :) Možná jsem měla spíše pocit, že množství všech dramat a životních tragédií bylo na jednu osobu trochu přehnané. Nicméně mě autorčin styl prostě baví a určitě jí zůstanu nadále věrná. Moc se těším na další knihy!