Protože mám rád dílo Milana Kundery (1929 - 2023), který mě zajímá i jako osobnost, a čtu o něm téměř vše, na co přijdu, přečetl jsem si román Karla Zeithamla Falešný knír, který je literární hříčkou na témata ze života a tvorby našeho světově nejznámějšího spisovatele. Je to docela vtipné, nevážné čtení, u kterého se člověk pobaví i zamyslí; a znalec Kunderova díla a života, mezi něž se dovoluji počítat, si to užije dvojnásob, protože je tu i spousta narážek na Kunderovy romány a eseje i na jeho styl. Pod povrch se ale autor bohužel nedostane a celé to vyznívá jako poněkud manýristická hříčka. Kniha je po kunderovsku rozdělena do sedmi dílů, přičemž každý díl je samostatnou "povídkou". Autor neklade meze fantazii, někdy se drží faktů, jindy si zcela vymýšlí, ale je znát, že má Kunderu načteného a prostudovaného a že ho má rád, což mu ale nebrání si z něj zároveň dělat trochu legraci, nebo z toho, co se kolem Kundery dělo a děje. První díl je variací na Kunderův poslední román Slavnost bezvýznamnosti a zároveň zamyšlením nad tím, jaký by byl Kunderův život, kdyby se nestal spisovatelem. V druhém díle sledujeme literární badatele, kteří studují Kunderu; jeden z nich vydírá druhého, když objeví ztracenou část deníků Pavla Juráčka, v nichž se píše o Kunderovi, a zároveň je tématem Kunderovo údajné udání agenta Dvořáčka z roku 1950. V třetím díle sledujeme Milana a Věru Kunderovy na dovolené u moře, kde se Kundera maskuje knírem, parukou či tmavými brýlemi a kde se ho někdo pokusí zabít. V dalším díle se maskovaný Kundera ocitne v Brně, kde se seznámí se spisovatelem Jiřím Kratochvilem, který mu pak pomáhá najít ztracený rukopis erotické novelky Akulka. Pátý díl se v narážce na Nesmrtelnost i Slavnost bezvýznamnosti odehrává na onom světě, kde se Kundera setká s Hitlerem a Stalinem a Stalinovými dětmi. Šestý díl popisuje setkání Kundery s přítelem Milanem Uhdem a poslední díl líčí, jak se (i v komické rovině) mohlo odehrát setkání Kundery s Andrejem Babišem v Paříži, přičemž se do toho připlete i autor Kunderovy biografie Jan Novák.

Mně to připadalo zábavné, přistoupila jsem na čtení jako na hru autora se čtenářem a bavilo mě to. Srovnávat tu knihu nebo její obsah s Kunderou ale není šťastné, protože to hodně lidí rozdráždí. Jak ale píšu, nebylo to vůbec špatné.