Evžen Oněgin

Opravdu překrásný román vskutku mistrovské dílo, když uvážíme, že je román verších, který se rýmuje, dokonce ani sám Milton to nedokázal, prostě dech beroucí. Sonda do života v Rusku 1. polovině 19. století. O děj, který všichni známe v něm totiž vůbec nejde. To co všichni známe jako zápletku: dospis Oněginovi, souboj, ona ho chce a on ní nechce a naopak. Tento děj se odehrává jaksi na pořadí, jinými slovy, u toho, u čeho bychom my jako čtenáři, čekal Puškinův důraz tam není. Tento román ve verších je o ruské společnosti. Společnosti, která dogmaticky klade důraz na tradice, kterým nikdo nevěří a které způsobují lidem neštěstí. Podívejme se například na souboj Oněgina s Lenským v jistém bodě ho oba chtějí odvolat, společnost jim to však nedovolí, Oněgin je tak nucen zabít svého přítele, načež se psychicky zhroutí. To stejné můžeme vidět i v důrazu společnosti na institut manželství. Táňa, která je na začátku knihy naivní romantičkou, má však své ideály za kterými si stojí a je vysmívána za to, že chce v manželství zůstat věrná. Zde můžeme vidět to pokrytectví, na jednu stranu je manželství nejvýše hodnotou, má však vyprázdněný obsah, což můžeme vidět na konci, kdy Táňa chce zůstat věrná manželovi, i když není a nikdy nebyla šťastná. Důraz společnosti na patriarchální hodnoty, všechny svazuje a všem škodí. Nevím jestli není trochu nadnesené, že se jedná o text s prvky feminismu, protože hlavní oběti tohoto systému vyprázdněných tradic je žena - Táňa, která je narozdíl od své sestry Olgy nezávislá a proč by Puškin vytvořil takovou tu postavu? Možná však vidím v textu něco co tam vůbec není. Každopádně velmi zajímavé a krásné, rozhodně všem doporučuji.