Evropské a české právo, jejich vzájemný poměr v judikatuře Ústavního soudu ČR

Předkládaná publikace je vysokoškolskou učebnicí zahrnující tu část evropského práva, která bývá označována jako institucionální ústavní právo EU, resp. obecná část evropského práva.
Ústava pro Evropu, jež je konkrétním výstupem Konventu, otevírá prostor pro zkoumání budoucího vývoje již v podobě konkrétních norem a institutů, jelikož indikuje obecné směry de lege ferenda. I v dalších vývojových etapách vývoje EU se bude vycházet z podstaty tohoto dokumentu, samozřejmě s patřičnými modifikacemi. Proto autoři považovali za vhodné a žádoucí promítnout materii Ústavní smlouvy i do textu učebnice. Uvedená látka je zapracovaná do díla ve dvou formách: jednak je jí věnována speciální kapitola, a jednak změny předvídané Ústavou pro Evropu jsou zařazeny do jednotlivých kapitol zvlášť, čímž se umožňuje čtenáři si udělat podrobnou představu v rámci konkrétních témat a relevantních institutů, včetně sledování jejich geneze a vývoje.
V dalších ohledech vychází rámcově učebnice z tradičních konceptů přiblížení obecné části evropského práva, jež jsou ustálená v zahraniční a české jurisprudenci, zahrnující klasické instituty a pojmy, až na několik výjimek daných specifiky výuky.
S ohledem na klíčový význam konstantní judikatury pro rozvoj a interpretaci evropského práva se autoři snažili o patřičné zastoupení case-law Evropského soudního dvora, jak o problematiku Evropského soudnictví obecně.
Ačkoliv se jedná o základní studijní materiál pro posluchače právnických fakult, poslání díla je víceúčelové. Kromě studentů práv a praktikujících právníků může být použito i pro zájemce z řad veřejnosti neprávnické, zejména pro posluchače oborů mezinárodní vztahy a politologie, ekonomie, zaměstnance ministerstev a dalších orgánů státní správy (především v rámci oborů pro kompatibilitu s právem ES/EU a resortu ministerstva zahraničí).