Eva spí

Na tuto knihu jsem byla zvědavá - a i když mi chvíli trvalo, než jsem se začetla, konečný výsledek byl čtenářský zážitek .... Existuje čas, který plyne kolem nás, proti nám a skrze nás.... Čas, který nás ovlivňuje a vytváří vzpomínky .... A o tom tato kniha pojednává - ubíhající cesty a ubíhající čas .... Projela jsem s Evou celou tu italskou trasu - od Horní Adiži až dolů na jih Kalábrie .... A vzpomínala s ní na její matku Gerdu i otčíma Vita, s nímž se v závěru knihy setkává, aby si vysvětlili důvod rozluky .... Kniha je psána citlivě a emotivně a já u některých postav měla slzy v očích .... Tolik ztrát pro nepochopení , tolik hledání sama sebe - kam vlastně patřím ? A když budete číst pozorně, přijdete na to, proč Eva spí, kdo za tím stojí a jaký to má důvod .... A cestou po Itálii jsem ráda znovu navštívila ve vzpomínkách ta historická místa - Florencii a Řím - a také zabloudila na riviéru Amalfi - než jsem sjela dolů ažk Messinské úžině .... Ani já neznala politické pozadí - spíše mne tu zaujaly otázky národnosti a mezilidských vztahů ... Autorka se mi líbí- dopůoručím.

Autorka předložila řádně vymyšlený časoprostor přes celé století (od 20. let 20.století) a přes celou italskou botu pěkně od severu na samý jih. Časové údaje (letopočty) tak v úvodech kapitol střídají kilometrovníky (pohyb v současnosti, ovšem protkaný mnoha vzpomínkami). I když mne opakované bojové akce, teroristické útoky a politické atentáty nebavily a hojně jsem přeskakovala, celá kniha není špatně udělaná a dozvědět se z ní dá rozhodně leccos. Příběh Gerdy i Evy asi spíš netuctový, svobodná matka si poradila, ale jak Gerda zatočila s Vitem, to tedy pěkné nebylo a tomuhle zásadnímu střihu se jistě dalo předejít. Takto je Eva právě taková, jaká je; ale aspoň už nakonec nespí a ví. A přese všechno matku nemůže zavrhnout. "Existuje čas, který plyne kolem nás, proti nám a skrze nás, čas, který nás ovlivňuje a utváří vzpomínky, které uchováváme, nebo se jich zbavujeme - naše Dějiny. Pak je tu ještě sekvence míst, na nichž žijeme, mezi nimiž cestujeme, na nichž se fyzicky nacházíme, místa tvořená ulicemi a budovami, ale také stromy, obzory, teplotami vzduchu, úrovněmi atmosférického tlaku, vyšší nebo nižší rychlostí vody proudící v řekách, vrstevnicemi - naše geografie. Tyhle dvě trajektorie, zčásti související s osudem a zčásti se svobodnou vůlí, se v každém okamžiku a na každém místě protínají v určitém bodě jako na pomyslném kosmickém grafu a posloupnost těch bodů tvoří přímku, křivku a někdy - pokud máme štěstí - dokonce i kresbu, která sice nemusí být nijak ladná, ale aspoň se dá vypozorovat. To je forma našeho života."