Eleanor a Park

Protože Nedej se, je naprostá bonbonierka (ano, #milujemecokoladku), a Rainbow Rowel je moje zlatíčko, rozhodla jsem se udělat jednou za sto let (takže jednou za celý život) chytrou věc, a přečíst si od ní další knížku. Tentokrát, jak snad (doufám) sami víte, Eleanor & Park. (Btw, co nejdřív si chci milovaného Simonka „re -readingnout“ , ale jaksi nestíhám…) Velice se omlouvám za ty závorky dlouhé asi desetitisíce kvadriliontu (nemám sajna co to je) let, ale momentálně si potřebuju akutně pokecat o moje nemoci, zvané Knihozahlcenóza. … Dobrý dost. Eleanor & Park. Zpět k tématu. To bylo TAK DOKONALÝ! Můj minimozeček nestíhal moje nadšením rozšířená očička, jak pádila po papíře. Už dlouho jsem nečetla něco tak moc roztomilého. (Asi až na pět knih, týden dva zpět :) Teď jsem si vzpomněla, že jsem na něco zapomněla. *fajv minits uběhlo Bylo strašně krásný pozorovat, jak se ti dva postupně sbližovali. TOHLE JE STRAŠNÝ! Čím déle nad tím přemýšlím, tím nutněji si to potřebuju přečíst znova. Ale naprosto seriózně. Já se tady divím, že nestíhám, když potom čtu knihy třeba třikrát po sobě. Asi umřuuu…proč si třeba nemůžu číst ve škole o hodinách? Dnešní otázka k zamyšlení. Tak, kdybyste to nepochopili, úplně vám rozumím. Moje myšlenkové pochody bohužel pochodují příliš rychle takzeee… Tady je to zjednodušené: Eleanor & Park je boží kniha. Určitě si to přečtěte. Tečka. To už jste museli pochopit, takže Riaa miziii… P.S.: Proč se místo spaní nedá číst? Chápete, jako ze bych prostě odpočívala tím, že bych si četla. Dvě mouchy jednou ranou.

Knížka Eleanor a Park pojednává příběh o první lásce dvou lidí, kteří si k sobě i přes své podivnosti našli cestu. Eleanor je dívka z početné rodiny, bydlí v malém bytě se svou matkou, s třemi sourozenci a s nevlastním otcem, kterého nenávidí. Eleanor je výstřední sama o sobě, a pánské vytahané oblečení, které kvůli jejich finanční situaci musí nosit jí při začlenění mezi ostatní vůbec nepomáhá. Právě se chystá nastoupit na novou školu, mezi nové lidi a do jiného prostředí. Už při jízdě autobusem ke školní budově hned první den zjišťuje, že tu pro ní asi nebude místo. Překvapivě... Park je kluk z normální fungující rodiny. Má asijské předky. Ve škole patří k těm tichým lidem, kteří neuznávají hulákání na chodbách a noční chlastačky svých vrstevníků. V den, kdy prvně spatří Eleanor, s jejím zrzavých čírem na hlavě a trošku silnější postavou, odsoudí ji jako všichni ostatní. Proč si sakra v tom autobuse musela sednout zrovna vedle něho? ... Ačkoli to na začátku vypadlo všelijak, dojíždění do školy a ze školy z Parka a Eleanor nakonec udělá přátele. Všechno začne společným čtením komiksů, posloucháním hudby a povídáním o všem a o ničem. Park poznává, že i dívka jako Eleanor v sobě může mít kouzlo a že je zkrátka krásná. Jak si někdy předtím mohl myslet něco jiného? A vůbec není podivná, nebo možná ano, ale právě ta podivnost z ní dělá toho člověka, kterého má rád. Eleanor zase v Parkovi objevila kluka, který je jiný než ostatní, s kterým si může popovídat, kterému věří. A který má neskutečně boží ruce, a pusu.... Konečně našla opravdového přítele. Nebo něco víc? Příběh je jednoduchý, milý i kouzelný. Co by to ale bylo za romantickou knížku, kdyby se do ní nepřipletlo něco jako trápení a nesnáze, které se dají vyřešit jen jediným způsobem - společně. A tak spolu Eleanor a Park prožívají spoustu hezkých chvil, ale také řeší spoustu nespravedlností a křivd, které jsou na ně páchány. A jedním z největších problémů je Eleanořin nevlastní otec. Podaří se jim najít řešení, aniž by na to doplatil jejich vztah? Příběh je napsaný s humorem a čte se opravdu dobře. Autorka se nevyžívá v žádných zdlouhavých pasážích, tudíž vám stránky rychle mizí pod rukama a kniha se dá za dva dny v pohodě přečíst. U čtení si odpočinete, ale také vás přinutí k zamyšlení. Ačkoli je příběh jednoduchý, určitě se v něm mohou najít i náročnější čtenáři, protože pod svými řádky schovává jistou hloubku, kterou když chcete objevit, tak objevíte. Příběh se mi líbil a bavil mě sledovat. Jediné co mě vážně dostalo byl ten konec! Jak někdo může knihu ukončit takto? Musím se opravdu držet, abych vám nevyzradila nějaké souvislosti, protože těch pocitů mám v sobě opravdu hodně. Knížku určitě doporučuji!