Jsem naprostý ekonomický laik, ale souzním se Sedláčkem v tom, že blahodárnost neustálého růstu je mýtus, který je zcela oproštěn o prvky lidství. To vnímám jako chybu, nikoli jako ctnost. Samotné pojetí knihy, kdy Sedláček sleduje ekonomické myšlení od nejstarších písemným pramenů západní civilizace, pro mě bylo svým způsobem zjevením, které vrhlo zcela jiné světlo např. na Starý či Nový zákon. Už jenom toto poodkrytí ekonomie (nejen) v dávných spisech je dle mého soudu komoditou, kvůli níž stojí Ekonomie dobra a zla za přečtení.

Ekonomická pojednání obvykle nečtu, ale Sedláček je taková bílá vrána v oboru, nezatížená tunelovým viděním svých kolegů, tak jsem udělal výjimku. Jak už tady někdo psal, je to takové čtivé povídání, svědčící o nesmírné sečtělosti a širokém záběru autora a jeho schopnosti dávat do souvislosti věci, u kterých by to někoho jiného ani nenapadlo. Ze začátku mě to bavilo hodně, snad proto, že se začínalo u Gilgameše, jehož jsem přečetl krátce před tím, pak moje zaujetí postupně vychládalo, a proto mi trvalo hodně dlouho, než jsem se dostal k závěru. Zčásti to bylo rozvleklostí textu kvůli tendenci autora co nejvíce rozpitvat několik nosných myšlenek (ale abych byl poctivý, zajímavých a hodnotných myšlenek je v knize více než dost, leckterá ryze filozofická díla, resp. jejich autoři by mohli závidět). A zčásti to bylo asi i mými předsudky vůči ekonomii; vždycky mi připadala jako uměle vykonstruovaná věda, která si žije svými teoriemi a na realitu nepotřebuje brát zřetel, a přitom právě její představitelé realitu svými rozhodnutími či alespoň doporučeními nejvíce ovlivňují, což mi vlastně i tahle kniha potvrdila.