Džinovia

"Džinové jsou všechno, co nám připadá zvláštní, jiné, nepřirozené. Když někdo neodpovídá tomu, co většina lidí považuje za normální, hned se řekne: Ten a ten je posedlý džinem." Touha členů turecké/kurdské rodiny imigrantů v Německu po vlastním seberealizaci naráží na sešněrovanost tisíciletými tradicemi a zvyky jejich národa. Střetu kultur čelí více než jedna generace vystěhovalců, zejména ta úplně první. Román o vykořeněnosti i naději, která však až příliš často podlehne iluzi a tíze vlastní výlučnosti / vyčleněnosti provázenými předsudky a odsudky. Někdy na místě, stejně tak často ale neoprávněnými. Tady k vykořeněnosti významně přispívá sám otec rodiny, který vlivem svého postavení – hlavy rodiny – dosáhne toho, že jeho děti neznají ani svůj jazyk ani svůj skutečný původ. Tak je jeho úsilí o nalezení nového života v cizí zemi důsledné. A přece tak tragické. Jak pro něj samotného, tak pro všechny členy jeho rodiny. Lidé jsou dobří a zlí, solidární a vychytralí, prostě lidé bez ohledu na jazyk či původ. Kulturní specifika a s tím spojené názory a postoje však představují mnohdy nepřekonatelnou překážku pro vzájemné pochopení neřkuli soužití nejen ve společnosti cizí, ale i vlastní. Emigrace tak nabízí i cestu ven z vlastních kulturních železných pout, které svazují např. výchovu dětí nebo v Turecku neexistující/popírané genderové otázky. Co kapitola, to jeden život. Hüseyin, Ümit, Sevda, Peri, Hakan, Emine. Každý zcela odlišný, tragický svým vlastním způsobem. Každý má svého pověstného džina v láhvi. Vynikající sonda do života a mysli tureckých imigrantů a složitosti jejich integrace do německé společnosti, která je pro tureckou mentalitu ještě obtížnější, než by byla třeba francouzská nebo řecká. Džinové není prvním románem německé autorky tureckého původu, a vzhledem k věku a oceněním, která již doma získala, stojí určitě na počátku velmi slibné spisovatelské dráhy. Komplexní, existenciální román Fatmy Aydemir rozhodně doporučuji k přečtení.

Džinové - román, o ktorom som si na začiatku myslela, že ďalší román o nefunkčnej rodine, o prisťahovalectve Turkov/Kurdov do Nemecka a ich zžívanie sa s nemeckou spoločnosťou... Otec a matka, ktorých osud (či skôr dedinské pomery) spojili navždy jedným pohľadom. Hoci sa ich cesty niekoľkokrát rozdelili, zvyk a obyčaje nepustia. Ich štyri deti, každý z nich vykreslený iným spôsobom. Každý sa navonok tvári relatívne v poriadku, ale vo vnútri majú šrámy ako z antickej drámy. (rým, ktorý som ani nemala v úmysle) A kým som na začiatku hovorila, že román o dysfunkčnej rodine ako každý iný, na konci sa mi čoraz viac zarýval pod kožu. Autorka pritom nepoužíva žiadny špecifický jazyk, ani expresivizmy, ani nie je nijako zvlášť lyrická. Používa bežné slova, ale podarilo sa jej knihu napísať tak, že som z nej nakoniec mala hlboký zážitok. Nemusíte písať nijako unikátne a hľadať nový románový jazyk, ale keď písať viete, tak viete. Džinov vám veľmi odporúčam!