Dvě uši hledá Ucha

Kniha Dvě uši hledají Ucha, třetí díl ze série Eliho svět, mě opět vtáhla do svého originálního a hravého světa. Kombinuje v ní humor, napětí a fantazii v dokonale vyvážené podobě. V knize se nacházejí tři na sebe navazující příběhy, které dohromady tvoří jeden celek. Moc se mi líbilo, že každý z nich se skládá z několika menších, zdánlivě nesouvisejících částí, které se postupně propojují a vytvářejí smysluplný příběh. Vždy sem si říkala a jak tyto dvě vyprávění souvisí až to do sebe vždy zapadlo. Tento způsob vyprávění působí svěže a dává čtenáři pocit, že s každou stránkou objevuje něco nového. Musím ale přiznat, že jsem měla zpočátku trochu problém zorientovat se ve jménech postav. Vždy si vzpomenout koho už znám, a rozpoznávat kdo je kdo, se mi občas nedařilo úplně rychle. Jakmile jsem se však v nich vyznala, příběh mě zcela pohltil. Tuto knihu bych doporučila všem, kteří si oblíbili předchozí díly, ale i těm, kdo mají rádi netradiční vyprávění, příběhy složené z drobných střípků a světy, kam se stojí za to vracet.

Kniha Dvě uši hledá dvě ucha je velmi zdařilá fantasy. Najdete zde nejen napínavá dobrodružství a zábavu, ale i doslova ohňostroj nápadů v řadě dalších úrovní. Autor si hraje nejen s jednotlivými postavami, ale přichází s řadou odlišně vykreslených “národů“ či ras obývajících Eliho svět. Mohou to být bytosti podobné i některým našim fantastickým bytostem jako jsou trpaslíci, ale i zvířatům. Vždy je tu nějak nápaditě zobrazená jejich odlišnost ve způsobech jednání, životních a kulinárních zvyklostech ale i společenského uspořádání, které nekončí u králů a královen a „středověké“ hierarchie, obvyklé z většiny fantasy. Objevují se zde krátce i zvláštní bytosti, „bohové“, kteří do světa částečně zasahují, částečně vidí jeho různé možnosti vývoje, nedá se však říci, že by vždy byly všemocné či moudré. O nich se dočtete ale více i v jiném dílu. V Eliho světě funguje i jakási technomagie a možná by některé vynálezy byly zařaditelné mezi „steampunk“. Kniha je členěna na několik oddílů, které zobrazují různé prolínající se příběhové linky. Autor atraktivním způsobem jednotlivé kapitoly odlišuje i odlišnými typy vyprávění, kdy se střídají líčení z různých úhlů a prostřednictvím různých hrdinů a hrdinek, aby se pak různě protínaly a prolínaly. Příběhy původně vznikaly jako vyprávění pro malou dcerku autora, ale snad až na vyšší množství mladších hrdinů toto původní zacílení není přítomné či rušivé a na své si jistě přijde i dospělý čtenář, který naopak ocení jak napínavost, tak jazykový styl, fantazii a třeba (nenásilné) podněty k úvahám o různých společnostech i důsledcích našich činů. Knihu, stejně jako další ze série lze jen vřele doporučit. Dojem kazí snad jen problematická typografie, která začíná již převráceným titulem na hřbetu knihy, obálkou a pokračuje i zvláštně umístěnými copyrighty atd. Ale jak se říká, nesuď knihu podle obalu!