Duše krve a popela

Takové opakování. Ale bavilo mě to, prožít příběh znovu s Casem. Samozřejmě nejzajímavější byly asi poslední 3 stránky :-D

Musím říct, že přepis prvního dílu ale z pohledu Case pro mě byl mnohem zábavnější a poutavější než z pohledu Poppy, která se mi stále jeví prostě jako husa. Dvě hlavní mužské postavy Case a Kierana jsem si neskutečně zamilovala, s ženským osazenstvem obecně ale vůbec a to napříč všemi postavami, něco mi tam prostě drhne. Těch pár střípků z aktuálního děje a obzvlášť konec prostě vau. Celá série se mi celkem líbí, ale některé části obzvlášť s Poppy se přiznám, že jsem trošku přeskakovala a nebavili mě, nebo jsem se soustředila hlavně na dialogy, části s drzým a nezkrotným Casem jsem hltala. Série za přečtení určitě stojí, ale na Sarah J. Maas to za mě nemá a to natahování příběhu mě ale neskutečně nebaví.