Dunajský racek

Kniha mi nepřišla vůbec ničím výjimečná, obávám se, že totéž platí i o hlavní hrdince. Autorka se na poměrně malém počtu stran snažila, v jakémsi snovém oparu a nevšedně, popsat životní příběh ženy, jejíž osud byl poplatný době i tehdejším způsobům. Pro mne to bylo opravdu nezáživné, téměř k nedočtení. Škoda.

kniha mě zaujala v knihovně, protože Mariannu Landsberger znám z Frýdeckého zámku... její portréty, i s pejskem, možná ještě i kousek autentické garderoby a nábytku. Krásná žena s tajemným osudem. Doufala jsem, že se o ní dozvím víc... občas ty modrá procenta docela nesedí ...teď ale sedly... Kniha je psaná tak trochu zvláštně, opět populárními časovými skoky (začínám je nesnášet...uaaaa) a snovým, poetickým stylem, kde se pak samotný příběh ztrácí v náznacích, nedořečeném.. Nejlepší je pasáž z Irska, kde naznačeno, že něco je s Terezou, a pak jen čekáte, co to je a kdy se to stane... a takových lahůdek bylo víc... Jakýsi Mariannin generál, "naznačená" platonická láska, s kterým se pak v letech vdovdtsví dá dohromaady...nevíme o něm nic, ani jméno, ani výzor, a najednou zmizí...a nevíme proč...prostě spokojená dvojice, aby o kapitolu dál zmizel bez jediného slova do nenávratna... Velmi nešťastný styl psaní, jestli tím autorka chtěla ukrýt chybějící místa a nedostatek informací o samotné Marianně, tak za mě velmi nešťastná forma... také škoda, že kniha neobsahuje aspoň několik fotek samotné Marianny, rodiny, či dobového Frýdku.. a samotný racek ? občas do textu nacpaný, tak trochu nasilu.. nepovedlo se... jen za dobrý úmysl a portrét Marianny ze zámku, který vidím před sebou, dávám dobrou...