Dům na Hrabivém vrchu

Kniha je oslavována mnoha superlativy, ale já jsem se s ní trochu prala. A když ji srovnám s Dcerou čarodějky, dětskou knihou určenou pro zhruba tutéž věkovou skupinu, kterou jsem četla v poslední době, pak Dcera čarodějky to u mě vyhrává na celé čáře. Okamžitě mě vtáhla do děje, připadala mi napínavá i zajímavá, lákalo mě neznámé prostředí a skvělé byly i úvodní mapy. Tady se mi líbil vztah Jelly a Hedy, časem i Spencerova důvěra v sestru, ale hlavní (sourozenecká) zápletka se mi nejevila vůbec, podobně jako hlavní padouch – nebylo na místě sourozence důrazně varovat právě před touto postavou? Na druhou stranu uznávám, že dvojka Stan – Doug byla velmi povedená, i když bych se moc divila, kdyby jedenáctiletá Hedy dokázala sundat ze zdi čtrnácteráka . Aby toho nebylo málo, tak hned na s.29 jsem objevila prohřešek proti gramatice: jak se mají děti naučit správným tvarům minulého času ve středním rodě, když si v tolik vychvalované knize přečtou, že se „v prachu začaly objevovat slova“? Věřím a doufám, že naši malí čtenáři nebudou takoví detailisti a že se jim tahle kniha, dar neznámého dárce, bude líbit více než mně. A já jim i nadále budu doporučovat Dceru čarodějky.

příjemné čtení pro děti, veselé i strašidelné, dobrodružné, napínavé - knížka stojí za přečtení;