Dúhové údolie

„Když nemilujeme, přicházíme o obrovský kus života. Čím víc milujeme, tím bohatší život je.” I když v sedmém dílu už naše milovaná Anička vystupuje spíše v pozadí a hlavní roli přebírají její děti a jejich přátelé, kouzlo této knihy to nijak neubírá. Stále je plná lásky, humoru, vtipných okamžiků, životní moudrosti, dojemných chvil i krásných poetismů, které příběhu dodávají nezaměnitelnou atmosféru. Právě to je důvod, proč se k příběhům o Aničce ze Zeleného domu člověk tak rád vrací.

Tento díl by pro mě jedním z nejlepších z celé série. S každým dalším dílem jsem neměla ani na okamžik pocit nastavované kaše. Naopak mi připadá, jako by i Maud dospívala společně se svými knihami. Z bezstarostných a lehce naivních zápletek v prvních dílech, se staly příběhy hluboké, místy smutné, bolavé...a přesto jsou knihy protknuty pavučinou radosti, dobrosrdečnosti, laskavosti, krásy a fantazie. Tuto knihu neskutečně pozitivním způsobem ovlivnily děti z fary, které převzaly dějovou nadvládu nad dětmi Anny. Ta už je opravdu upozaděna, ale vůbec to nevadí, ač jsem si to neuměla představit. Autorka to učinila s takovou přirozeností, že jsem si ani na chvíli neříkala, škoda, že má Anna tak málo prostoru. Konec byl pro dětské čtenáře vlastně dobrý, ale dospělý čtenář už ví, co za hrůzu svět čeká. Jsem zvědavá na poslední díl o Rille a jakým způsobem to bude podáno. Jediné, co mi nesedí, je počet dětí uvnitř knihy ilustrované Ivonou Knechtlovou - na obrázku je 10 dětí včetně Mary Vanceové - jedno dítě tedy chybí, pravděpodobně Rilla, o které je v knize zmínka ve spojitosti s Mary Vanceovou. Naopak Shirley na obrázku je, přestože v knize vůbec nevystupuje.