Dubna

Kniha se ke mně dostala vlastně náhodou přes kolegu z práce a jsem ráda, protože sama bych si téhle knihy možná nikdy nevšimla, že vůbec vyšla. Což by vlastně byla škoda. Příběh vypráví osud nadějného fyzika, který proplouvá životem normalizačního režimu - na jedné straně toužící po úspěchu v práci, na straně druhé pociťující vnější tlaky režimu. Vlivem okolností se ocitáme v městě Dubna, reálném místě uprostřed Ruska, kde se výzkum zaměřuje na fyzikální jevy a kde se náš hlavní hrdina snaží uchytit. Pro mne je oblast fyzikální výzkumu na hony vzdálená, přesto se autorce povedlo toto vědecké prostředí výzkumného ústavu vykreslit tak, že i laik se chytá a neztrácí se, což jsem ocenila. Jelikož se v případě Dubny jedná reálné místo s reálnou vědeckou institucí, bylo to pro mne do určití míry i vzdělávací čtení, kdy jsem se dozvěděla zase o něčem novém. Příběh samotný pak byl určitou sondou do společnosti žijící v socialistickém zřízení, kdy se náš hrdina ocitá v určité pasti - vydírání, oprese, StB, rodina i kariéra v ohrožení - to je tady zdánlivě na denním pořádku. Autorce se tu podařilo dobře navodit určitou atmosféru strachu, určité paranoie, v níž se hlavní postava ocitá - a docela dost se to přenáší i na čtenáře, aspoň mi to tak přišlo. Tahle kniha se ke mně dostala nečekaně, ale jsem za to ráda, protože se z toho nakonec vyklubalo zajímavé, vcelku intenzivní čtení. Pokud vás tohle téma aspoň trochu zajímá, určitě mohu doporučit.

Zaujalo mě téma. Neznala jsem městečko Dubna ani výzkumný institut, který v něm vznikl, a jsem ráda, že jsem díky knize měla možnost nahlédnout do tohoto kousku historie a vědy. Samotné zpracování mě ale úplně nepřesvědčilo. Celkově na mě působil příběh roztříštěně a některé myšlenky zůstaly spíš naznačené než opravdu rozvinuté. Při čtení jsem si držela odstup a mrzí mě to, protože téma i prostředí mě zajímaly. I tak jsem ráda za přečtení.