Družka

ON JE VLKODLAK. ONA JE POLOVIČNÍ ČLOVĚK. Serena se stala terčem. Lidi i upíři by chtěli vědět, jak je možné mezidruhové křížení. Serena je družkou Koena, alfy severozápadu, což jí jen tak mimochodem oznámil a doplnil to oznámením, že po ní netouží. Navíc má Serena zvláštní příznaky... TOUHA, VÁŠEŇ, SEX!!!!! O tom je celá kniha. Pošťuchování těch dvou je vtipné, ale celkem tu není žádný jiný děj. První díl se mi líbil víc, tady mě už nic nepřekvapilo. Vlastně jedna věc ano :-) velký drsný alfa žil 20 let v celibátu :-).

Z této knihy mám hodně smíšené pocity (ale dost se blíží tomu, co ve svém komentáři píše Verunylek). První díl Nevěsta se mi líbil a těšila jsem se na pokračování. Měla jsem štěstí, že v naší knihovně zrovna Družku pořídili, což mi ušetřilo pár stovek a ve finále zklamání z koupě, takhle ji můžu s klidem vrátit. Co se týká hlavních postav, tak Serena Parisová, napůl člověk a napůl vlkodlak, mi byla celkem sympatická, většinou mě bavily její hlášky. Co už se mi zamlouvalo méně byly její lži a tutlání toho co prožívá, neochota nechat si pomoct. Na to, že upírku Misery nazývala svou sestrou, by člověk čekal, že se svěří alespoň jí a celkově, že spolu budou víc v kontaktu. A pak je tu hlavní mužská postava, alfa vlkodlak Severozápadní smečky, Koen Alexander. Opravdu jsem se na něm snažila najít něco pozitivního, ale nepodařilo se mi to. Vytáčelo mě, jak Serenu oslovoval „ranařko“, jeho chování a dominance, tahle postava mi zkrátka vůbec nesedla. A i když jsem si stále připomínala větu „Nejsme lidi.“, která byla v textu několikrát zmiňována, stejně mi to mezi nimi přišlo celé takové…ujeté (momentálně mě nenapadá lepší slovo). Co se týká zápletky se Sereniným domnělým umíráním, pak celá ta věc s háráním a Konstantinovou sektou, to mě také příliš neoslovilo. Paradoxně to ale bylo čtivé, styl psaní autorky mi vyhovuje, grafická stránka knihy je moc hezká, což ale nevyváží obsah, takže za mě bohužel zklamání.