Druhé dítě

Mně se knížky Kerry Fisher líbí a baví. Nejinak je tomu u této poslední. Věřím, že se dostane i z těch modrých čísel, pokud ji dáte šanci. Román asi více pobaví ženy, je o vztazích, rodičovství a o tom, jak těžké to mají se svými nechápajícími rodiči puberťáci a ještě těžší jejich ubozí rodiče :-). Příběh si plyne v takovém poklidnějším tempu, místy mi přišel až humorný. Ono po létech, kdy už z těch vašich puberťáků se stanou normální lidé, se lecčemu i zasmějete (kdo to tedy máte za sebou :-)). Tady ale v okamžiku odhalení jednoho rodinného tajemství stojí rodina před nelehkým dilematem. Jak s tím naloží, a je dost pevná, aby vše ustála? Přečtěte si, kniha je velmi dobře napsaná, trošku ve stylu L. Moriarty a jejích Sedmilhářek, je na pobavení i zamyšlení.

Přečetla jsem vše, co od autorky u nás vyšlo a tento rodinný příběh vůbec není horší než ty předchozí, autorka prostě takto píše. Chápu, že to nesedí všem, ale její příběhy, ve kterých řeší těžší situace, které mohou rodinu postihnout, se mi čtou opravdu dobře a mírnou rozvláčnost odpouštím. Zejména ženy, které prošly nelehkým obdobím ( pro obě strany) a zvládly pubertu dětí, může kniha oslovit více. Já si to prožila třikrát a zejména s nejmladší dcerou se utěšovala radami, že čím bouřlivější puberta, tím silnější a zocelenější pro život z ní mladý člověk vyjde :-). Ale ty nervy to vydržet:- ). A tak hodnotím vysoko, já se na čtení těšila a užila si ho. Do "červených" čísel mu Jarko (Šánko) určitě nepomůžu, ale doporučit tuto psychologickou sondu, co vše může běžné manželství ustát, určitě, přes nižší hodnocení, mohu.