Druhá žena

Strašně pomalý děj. Nic se tam neděje. Jsem na straně 94 a stále se musím do knihy nutit. Takovýto nijaký. Postavy ničem, nevýrazný. Zatím vůbec nevím, co si o knize myslet. Po 120 stránce se děj trochu rozjel, ale stále je to takový neslaný, nemastný. Od 13. kapitoly mě začíná kniha opravdu bavit. Konečně je trochu vidět do myšlení hlavní hrdinky. Předtím tam byli jen takové nijaké náznaky. Na začátku knihy mě Sandrine děsně vytáčela, ale postupně jak jsem pronikala jejím myšlením a rozebírala si její psychiku jsem ji začínala i chápat. Teď už bych knihu nedokázala odložit. Psychika lidí je zvláštní věc. Jak se jeden člověk může rozdvojit do dvou osobností, v hlavě slyší "druhou ženu". Pokud vám nevadí pomalý začátek, tak pak už si knihu užijete. Dokonce už byla kniha opravdu čtivá a bavila mě. Ta rozdvojená osobnost, žena, která slyší svůj vnitřní hlas a muže rozlišuje na pana Langloise, může který ji ponižuje a mlátí a plačícího muže, kterého poznala a je na ní hodný. Hodnotím knihu na 75%. Za ten začátek, který neměl ten správnej drive.

Hlavní hrdince Sandrine chybí sebevědomí a na můj vkus se až přehnaně moc urážela. V textu mi chyběly uvozovky u přímé řeči, čímž nebyl text vůbec dynamický. Text mi přišel hodně zmatečně koncipovaný a zdlouhavý. Zmatečné vyprávění, kdy nic nešlo postupně, ale spíš jsem se dozvídala jen téměř náhodné střípky ze vztahů mezi jednotlivými protagonisty způsobilo, že ani s jednou z postav jsem si nedokázala jako čtenář vybudovat žádný vztah (kladný ani záporný). Knihu jsem dočetla s velkým sebezapřením, kdy jsem už v první třetině měla kvůli stylu vyprávění chuť ji odložit. Nakonec jsem knihu dočetla, abych věděla, zda se v závěru dočkám něčeho překvapivého. Ani to se bohužel nestalo. Dá se říct, že konec byl realistický. V reálném životě takové příběhy také nekončí zrovna překvapivě. Přesto u smyšleného příběhu, kdy se z ničeho nic objeví mrtvá žena, bych nějaký překvapivý konec čekala.

Je to noir román, takže se nelze divit stavbám vět a chybějící interpunkci. Kniha je do poloviny hodně pomalá, je to takový klid před bouří, klid před peklem žen, které se nechaly lapit.