Strašně pomalý děj. Nic se tam neděje. Jsem na straně 94 a stále se musím do knihy nutit. Takovýto nijaký. Postavy ničem, nevýrazný. Zatím vůbec nevím, co si o knize myslet. Po 120 stránce se děj trochu rozjel, ale stále je to takový neslaný, nemastný. Od 13. kapitoly mě začíná kniha opravdu bavit. Konečně je trochu vidět do myšlení hlavní hrdinky. Předtím tam byli jen takové nijaké náznaky. Na začátku knihy mě Sandrine děsně vytáčela, ale postupně jak jsem pronikala jejím myšlením a rozebírala si její psychiku jsem ji začínala i chápat. Teď už bych knihu nedokázala odložit. Psychika lidí je zvláštní věc. Jak se jeden člověk může rozdvojit do dvou osobností, v hlavě slyší "druhou ženu". Pokud vám nevadí pomalý začátek, tak pak už si knihu užijete. Dokonce už byla kniha opravdu čtivá a bavila mě. Ta rozdvojená osobnost, žena, která slyší svůj vnitřní hlas a muže rozlišuje na pana Langloise, může který ji ponižuje a mlátí a plačícího muže, kterého poznala a je na ní hodný. Hodnotím knihu na 75%. Za ten začátek, který neměl ten správnej drive.

Styl mi moc nevyhovoval, vadilo mi dramatické opakování výrazů a absence označování přímé řeči. Hlavní hrdinka byla k politování, hodně natvrdlá, i když důvodně. Ovšem byla jsem napnutá, jak to celé dopadne a to mě vždy ke knížce přiváže, přečetla jsem jí skoro na jeden zátah.