Dračí krev

Prý thriller. Dobrá, dala jsem se tedy do čtení v očekávání velkého napětí. Nezačínalo to zrovna špatně, pátrání po Draculových ostatcích slibovalo další netušená překvapení. Jenže žádné mrazení v zádech, zatajený dech při obracení stránek. Vůbec netuším, jak došlo k tomu, že zrovinka tahle kniha dostala označení Thriller?? Vždyť je to skoro učebnicový text do dějepisu. Jakmile se příběh dotkne nějaké historické události, následuje dost otravná přednáška a podrobné vysvětlování. Vážně je každý čtenář tak s odpuštěním blbý, aby se mu muselo všecko podávat tak polopaticky? Snad existuje Wikipedie, ne? Motanice všeho možného, nacistická ideologie, Voynichův rukopis, pomatená organizace, unášející muslimy, ruská výzvědná služba....prostě slátanina všech slátanin. Po překonání dvou třetin knihy jsem toho měla právě tak akorát a podívala se na závěr. No, tak ani ten není nic bombastického. Snad se ještě najde další hrdina, který se s knihou popasuje a dá sem další názor.

Ze začátku jsem si říkala - jo dobrý, proč ne. Trochu Vašíček, křížený s Cusslerem a špetkou Dana Browna, docela jsem se těšila, co bude dál, ale pak... Nemá být thriller napínavý? Dva podivní ruští agenti, co si v Praze kupují Stalinovy slzy v matriošce, český agent, který je přes veškerou snahu opravdu jen obyčejný policista, unesený kluk, na kterém vám vůbec nezáleží, ostatně stejně jako na jakékoliv jiné postavě, protože příběh tady vypadá jako nějaké nepříliš pevné lepidlo, které má držet pohromadě ty hektolitry informací, které vám autoři lijí na hlavu při jakékoliv příležitosti (můj favorit je asi historie orientální deskové hry, včetně pravidel, když si de jeden z hrdinů koupit kebab). Vlastně mě nakonec ani nezajímalo, jak to skončí.