Domácí řeznická kuchařka

Co se vám vybaví, když se řekne únor? - Únor bílý, pole sílí. - Vegetariánům možná Valentýn a nám ostatním Měsíc zabijaček. A aby nás ostatních rapidně neubývalo, je tu tato kniha. Jejím hlavním přínosem je nezapomenout, co to taková zabijacka byla a někde ještě je. Že se jedna o venkovskou významnou tradici, která je - teď mi vegetariáni odpustí - oslavou několikaměsíční práce většinou nejednoho člověka, důvodem setkání cele rodiny, v minulosti významný zdroj k zajištění potravin na následující měsíce, a teď v době přeplněných masen, taky studnice vtipných netradičních situací. Mně se nejvíce líbily krásné fotografie. Ze by někdo podle receptu začal vařit, tak říkajíc od nuly - tlacenka: zabijeme vepre domácího, poté … to dost pochybuji. Ze by si to nalistoval reznik pri zabijačce, to taky dost pochybuji. Navíc tito jedinci mají své zavedené a dlouhodobě ověřené postupy, které se liší okres od okresu. Nám dnes při zabijačce vyrobil mimookresni reznik paštiku, se kterou jsem nikdy před tím na teto akci nesetkala, ale nemohla jsem mu vysvětlit bílý prejt, u nás nazývaný bílé kroupy, se kterými se zase nikdy nesetkal on. Omlouvá ho bydliště a nízký věk - těsně přes třicet let. Provádění domácích zabijaček má jako hobby. (Pro mě v dnešní době dost neuvěřitelné.) Abych uvedla věci na pravou míru. Jsem hodně šetrný tvor. Vadí mi, když se vyhazuje jídlo. Od doby, co si doma peču chleba a vím, kolik to stojí času a úsilí, mě vyhazování pečiva irituje dvojnásob. Tak jsem vymyslela projekt. U nás na sídlišti jsem zřídila takový veselý barel k odkladani starého pečiva a nepotrebneho jídla pro domácí zvířata. To, co moji spoluobčané odložili (velké díky, ze to nehodili do popelnice ) vyživilo čuníka do úctyhodných 172 kg. Měl hodně pestrý jídelníček! Základem bylo pečivo. Ovšem snědl víc vánočního cukroví než já, v konzumaci čokolády vedl na cele čáře a mohla bych pokračovat. Takže ať mi nikdo nevykladá, ze je krize a ze se máme špatně. Původně jsme si tuto venkovskou tradici chtěli užit mezi Vánocemi a Silvestrem. Jak přišly prosincové mrazy, prase se podchladilo a onemocnělo. Zatímco ostatní hospodyňky pekly Linecké, já jsem natahovala do krmiku prodlužovačku, ležící prase zahrabávala do sena a foukala na nej fénem teplý vzduch. Prasátku se to líbilo, ovšem rodinní elektrikáři šíleli, ze takto podpálím seno a shoří cely dřevěný krmik se mnou i s prasetem. : Opět neměli pravdu. Knihu doporučuji procitat nalačno - to si zaslintate!